• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

Proti korespondenčnímu hlasování

S železnou pravidelností se objevuje čas od času na politické scéně návrh na zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí. V zahraničí samozřejmě hlasovat lze, na českých ambasádách a za plentou, tak jako v Česku. Návrh je ale líbivý, jde přeci o to, aby našinci žijící v rozlehlých zemích jako USA, Kanada či Austrálie nemuseli cestovat tisíce kilometrů za splněním občanské povinnosti. V ODS dlouhodobě prosazoval tento návrh bývalý předseda senátní komise pro krajany Tomáš Grulich (dej mu Pánbůh nebe) a dnes nese tuto vlajku jeho nástupce Tomáš Czernin (TOP 09). Naštěstí, zdůrazňuji naštěstí, v Poslanecké sněmovně se tento návrh nikdy nedostal ani na pořad jednání. Ostatně, ODS byla ke korespondenčnímu hlasování před vznikem současné volební koalice také velmi skeptická a dnes ho klade na stůl spíše jako návrh našeho volebního partnera.

Co je dobré si připomenout, než vůbec začne jakákoliv diskuse. Co je absolutně nejprůhlednější? Že volič (člověk z masa a kostí) přijde, zaregistruje se, dostane volební lístky, postaví se za plentu a odvolí. To je varianta, která je nejtransparentnější a nejdemokratičtější! V případě korespondenčního hlasování zkrátka nelze zcela stoprocentně dokázat, že hlas byl odevzdán skutečně svobodně a tajně. „Jde o to, aby volič hlasoval skutečně sám, aby někdo jeho hlas nezneužil, nedonutil ho, aby ho odevzdal pro nějakého konkrétního kandidáta. Když se nehlasuje ve volební místnosti, tak prostě není možné garantovat, jestli člověk hlasuje opravdu sám a jestli mu někdo nekouká za zády,“ říká ústavní právník Marek Antoš.

Někdo může argumentovat skutečností, že mnoho jiných států korespondenční hlasování dlouhodobě používá. Zavádět ale korespondenční hlasovaní v dnešní době, kdy se v posledních prezidentských volbách v USA ukázalo, jaké problémy to do povolební situace přineslo, je skoro absurdní. Právě kvůli korespondenčním hlasům se také opakovalo druhé kolo rakouských prezidentských voleb. Volební komise totiž některé obálky s hlasy otevřely dříve, než měly, což odůvodňovaly nedostatkem času. Ústavní soud sice prohlásil, že neexistují žádné indicie, že by bylo s hlasy jakkoliv manipulováno, přesto nařídil volby opakovat. O vítězi totiž rozhodlo pouze 31 tisíc hlasů a soud chtěl zabránit jakýmkoliv pochybám.

Jakkoli jsou v zahraničí žijící našinci jistě čestní lidé, korespondenční volbou se obrovsky zvětšuje riziko nakupování hlasů, nedohledatelně a nedokazatelně. Počítání zaslaných hlasů je pomalé, mohou nastat problémy na straně pošty, poštou zasílané hlasy potřebují nějaký dohled a trasování a kdo bude hlasy sčítat, aby tak nenarostla možnost zneužití? Z mnoha těchto důvodů se obrovsky zvýší možnost úspěšně napadnout volby u soudu.

Není to tak, že bych nepřál našincům v dalekém zahraničí zjednodušení účasti u voleb. Z vlastní parlamentní zkušenosti si však troufám tvrdit, že potenciální přijetí korespondenčního hlasování je první krok salámové metody, která skončí u elektronického hlasování od domácího počítače, jak si to představují některé digitální politické strany.

www.NeviditelnyPes.cz, 13. 2. 2021