Odvrácená tvář Afriky

Čtenáři většinou znají Keňu jako turistickou destinaci s teplým pobřežím u Indického oceánu a krásnými přírodními rezervacemi. Existuje však i odvrácená tvář tohoto turistického ráje. Z třiceti milionů obyvatel Keni žije 20 milionů pod hranicí absolutní chudoby. Průměrná délka života je 47 let.Ve slamech okolo Nairobi žijí miliony lidí. Bez vody, bez kanalizace, v plechových či dřevěných boudách o rozměrech menší garáže s hliněnou podlahou. Při deštích (a jeden jsme zažili) voda vyplaví mělké jámy septiků a splašky a odpadky tečou přes podlahy chatrných příbytků. V tom si hrají děti, běhají psi a žijí lidé. Do slamů se stahují chudí lidé z venkova, kteří si myslí, že ve městě najdou práci (nezaměstnanost je v Keni 60 %). Vyrůstají zde děti, které si v dospělosti postaví ve slamu další boudu a založí rodinu. V důsledku válečných konfliktů v sousedních zemích (Somálsko, Rwanda) uprchly do Keni tisíce lidí, kteří - žijí ve slamech.V nejpostiženějších afrických zemích (např. Botswana, Svazijsko či Lesoto) je 37 %lidí nakaženo virem HIV. V Keni se důslednou propagandou a bezplatným rozdáváním prezervativů (jedna z forem humanitární pomoci) podařilo výskyt snížit na 7 %. I toto číslo však přináší tisíce sirotků, kterým na tuto nemoc zemřeli rodiče a z nichž mnoho se s AIDS již narodilo. Kmenové vazby jsou mnohdy zpřetrhány a sirotci jsou opravdu bezprizorní. Mohu ujistit, že větší bídu si ani nedovedeme představit. Ve slamech působí řada humanitárních organizací. Humanitární pomoc se již dávno neutrácí tak, že by dárcovské země posílaly peníze přímo místním (často zkorumpovaným) vládám. Tak jako Česká republika i ostatní země vypisují granty, které realizují prostřednictvím českých i afrických nevládních organizací.Prostřednictvím „Humanistického hnutí v Keni“ Česká republika nainstalovala na dvacet škol solární panely, které umožňují nejen jejich osvětlení, ale i provoz jednoho či dvou počítačů. V malých třídách se na neohoblovaných lavicích tísní 30 žáčků. Výuka začíná v půl šesté ráno a končí třeba i v 9 hodin večer, aby se ve třídách vystřídalo co nejvíc dětí. České humanistické centrum „Na rovinu“ již několik let organizuje adopci dětí na dálku z České republiky (www.adopceafrika.cz). Za zhruba sedm tisíc korun ročně zajistíte malému černouškovi celoroční školné, stravu a někdy i ubytování. Děti pravidelně informují adoptivní rodiče o svém prospěchu a děkují za zaslané dárky.

Adoptivní rodiče děti znají

Paní ředitelka Nancy v základní škole v Kimende asi 60 km od Nairobi zavelela před nastoupenými dětmi: „Kdo je sponzorován z České republiky, ať vystoupí.“ Tekly nám slzy, když jsme se dětí ptali, zda znají jména svých adoptivních rodičů. „Vladimir a Renata a děkujeme vám mnohokrát, že můžeme chodit do školy.“ Korunu všemu nasadila holčička, která s obstojnou výslovností řekla, že její rodič se jmenuje „Zakladni skola Cesky Krumlov“. Ken OďKongo, který adopce na keňské straně organizuje, říká, že Adopce na dálku je strašně důležitý program, protože pomáhá vzdělávat mladou generaci, která v budoucnu něco může udělat pro celou zemi.Nadace Adra (www.adra.cz) financovala rekonstrukci zdravotnického zařízení ve vesnici Itibo poblíž Viktoriina jezera. Ani ne třicetiletý zdravotník Aleš Bárta, který realizaci za zhruba tři miliony prováděl, zároveň ošetřuje nemocné, rodí děti a komplikované kožní případy fotí a po internetu konzultuje s ústavem tropických nemocí v Brně. Před zdravotním střediskem nás čekala místní městská rada. „Byli tady z ministerstva zdravotnictví a ohodnotili nás jako jedno z nejlepších zdravotních středisek,“ chlubí se místní starosta. Nad střediskem vlaje česká vlajka a uprostřed Afriky je to hezký pocit.

Českobudějovický deník | 20.12.2006 | rubrika: Publicistika | strana: 14 |