Rozhovor: Novela zákona o ochraně přírody je pro Šumavu zničující

V čem spočívá podle vás dlouhodobý spor o Šumavu?

Problém sporu o Šumavu spočívá v tom, že Šumava byla vyhlášena v roce 1992 Národním parkem jako „zelená střecha Evropy“ se všemi vzrostlými smrkovými lesy s vědomím, že naprostá většina smrkových porostů byla vysázena člověkem. Vlastně celá Šumava byla pozměněna člověkem, ať jde již o sídla, síť cest, vodní nádrže nebo Schwarzenberský kanál. A někdy okolo roku 1998, za první „blokády na Trojmezné“ přišli ekologičtí aktivisté s tím, že takovéto lesy vlastně nejsou tím správným národním parkem a většina Šumavy musí být „předělána“ či “změněna“ na divočinu. Lépe prý nechat lesy sežrat kůrovcem a čekat, co tam lepšího vyroste. A i když tam nevyroste nic, tak je to bezva, protože to je také divočina. Pro aktivisty je to cíl, pro mne katastrofa. A proto jsme ve sporu. Místo toho, aby vedení NPŠ chránilo dochované přírodní hodnoty a krajinný ráz, jako v jiných národních parcích, my chráníme přírodní procesy, tedy kůrovce, a měníme celou kulturní krajinu na divočinu. A jestli je kůrovce více než v přirozeném stavu, nebo jestli přiletěl od sousedů, to nás nezajímá.

Ale názor aktivistů má podporu i ve vědecké obci.

Ano, učitelský sbor přírodovědné fakulty Jihočeské univerzity podporuje na Šumavě „bezzásahovost“, čili velkoplošné usychání smrkových lesů. Respektuji to, ale za problém považuji, že Jihočeská univerzita nepřipustí jiný názor než tento. A znám mnoho lidí z jiných fakult, kteří si myslí opak. Nejde jen o to, že se univerzita svým postojem k NP Šumava dlouhodobě staví proti názoru lesnických odborníků, šumavských starostů či proti názorům představitelů Jihočeského kraje. Univerzita by přeci měla být kolbištěm názorů, nikoli hlasatelem jedné jediné pravdy.

Největší současný problém Šumavy?

Snaha o další rozšiřování bezzásahovosti. Šumava je chráněná oblast přirozené akumulace vod a tato funkce je dlouhodobě devalvována úbytkem vzrostlých lesů, jejich nepřirozeným usycháním nebo úplnou exploatací asanačními těžbami, které mají bránit novému šíření kůrovce k suverénním sousedům. Dochází tak k odlesňování a vysušování nejcennějších biotopů rašelinišť. Já doufám, že to dochází i lidem ve vedení parku, protože jsem nedávno četl vyjádření ředitele NPŠ, že uměle zadržují vodu v rašeliništích. Já to samozřejmě schvaluji, ale kladu si otázku: vodu člověk zadržovat může, ale kůrovce ne? Kde končí a kde začíná ta jejich vysněná divočina či bezzásahovost? Bohužel, někteří vědci jdou v obhajobě „své pravdy“ tak daleko, že tvrdí, že suchý les spotřebovává méně vody než les zelený a že to je tak vlastně dobře. Ne, je potřeba jasně říci, že experiment s bezzásahovostí mění Šumavu na lesostep. Není to o ochraně přírody, ale filosofii jakési vysněné divočiny.

Ale novela zákona o ochraně přírody114/92, kterou ministerstvo životního prostředí předložilo do Parlamentu, ochranu přírodních procesů na více než polovině území NPŠ navrhuje.

Ta novela není o přírodě, ale o vysoké politice. Údajně udělal Andrej Babiš dohodu s bývalým ministrem životního prostředí Ladislavem Mikem, autorem „suchého lesa na Šumavě a dnes ředitelem odboru pro potravinové řetězce v Bruselu, že Babiš dá zeleným Šumavu za klid pro své potravinářské podniky. K tomuto obchodu bych ještě přidal jezy na Labi u Děčína. Záměr stavby stál dvacet let kvůli nejcennější přírodě a najednou se jezy připravují. A kdo jezy nejvíce potřebuje? Přeci babišovy chemičky, které musí překládat výrobu z lodí na vlaky a zpět. Proti novele zákona 114/92 se postavil nejen Svaz obcí Národního parku Šumava a řada šumavských spolků, ale i Plzeňský a Jihočeský kraj. Jihočeské krajské zastupitelstvo dokonce vyzvalo poslance a senátory, aby hlasovali proti této novele. Usnesení bylo schváleno všemi hlasy.

Jak to, když jsou krajská zastupitelstva takto výrazně proti, mohla novela zákona projít do druhého čtení?

Bohužel, poslance ze severu Čech či z Moravy problém Šumavy asi tolik nezajímá, a když, tak věří ministrovi Brabcovi, že novela zákona otevírá Šumavu veřejnosti a chrání nejcennější přírodu. Novela zákona je pro Šumavu zničující a ministr Brabec nemá pravdu. To co se děje na Šumavě je špatně nejen pro jižní Čechy, ale pro celou republiku. Úbytek vody a změnu klimatu díky odlesnění pocítíme všichni. A když se ministrovi Brabcovi podaří protlačit bezzásahovost do zákona, vědci i aktivisté si umyjí ruce, zbaví se odpovědnosti a nad zničenou Šumavou řeknou: My nic, Parlament to tak chtěl!

Právo, 3. 5. 2016