Konference Efektivní energetika

Za pozitivní závěr z konference považuji, že se všichni řečníci, koalice, opozice i byznys, přihlásili k nutnosti stavět nové jaderné bloky a využívat jadernou energii jako jistý a jasný energetický zdroj pro budoucnost Česka. Nicméně, v kuloárech se diskutovalo o tom, komu stavba nových jaderných bloků může komplikovat život a kdo možná bude stavbu brzdit a zda je vůbec dokážeme postavit. Ostatně, stavbu nových bloků brzdíme od roku 2014, kdy Andrej Babiš jako ministr financí nedal státní záruku na dostavbu III. a IV. bloku Temelína a ČEZ následně zrušil výběrové řízení. Další ránu zasadila stavbě nových bloků vláda Bohuslava Sobotky, když ze sociálních důvodů přenesla stavbu z připraveného Temelína do nepřipravených Dukovan. Vláda a ČEZ by v první polovině tohoto roku měli rozhodnout o vítězi jaderného tendru a uvidíme, zda kuloární sýčkové měli pravdu.

Potěšující bylo, že celá konference byla poměrně konzervativně laděná. V poslední době totiž z médií stále více slyšíme, jaké nás čekají světlé zítřky a levná elektřina, když zvýšíme počet solárních a větrných elektráren, když budeme elektřinu komunitně sdílet a všichni si nakoupíme elektroauta a tepelná čerpadla. Zeleným ideologům, ano, jde o ideologii, se podařilo za podpory mainstreamových médií, unijní byrokracie a na ně napojeného zeleného průmyslu přesvědčit velkou část veřejnosti, že je potřeba urychleně ustoupit od dosavadního systému energetiky a fosilních paliv a tyto stabilní zdroje nahradit sluníčkem a větrem, případně doplnit zdroji plynovými. A přes veškeré vládní úsporné balíčky je celá tato ideologie je živena ohňostrojem zelených dotací (nejen) z Ministerstva životního prostředí, kdy instalační či poradenské firmy nabízejí své produkty s „garantovanou dotací“.

Ale zpět ke konferenci. Od mnoha řečníků zaznívaly větší či menší obavy z rychlé dekarbonizace a jejich dopadů nejen na českou energetickou bezpečnost, ale také na konkurenceschopnost a díky rostoucím cenám energií na sociální smír. Od odborníků zazněly obavy z rychlého odchodu od uhlí, kdy zejména pro teplárny nemáme adekvátní náhradu. A nejpozději od roku 2026 se staneme dovozcem elektřiny s tím, že ji možná nebude odkud dovážet. Provozovatelé energetické infrastruktury jmenovali stovky miliard, které budou muset být investovány do stability sítě při decentralizované energetice. Provozovatelé elektráren popsali biliony, které budou muset být investovány do nových záložních zdrojů. Všechny tyto investice musíme zaplatit, ať již v cenách elektřiny či daních. Objektivně nejlepší projev (a nejdelší potlesk sálu) měl expremiér Mirek Topolánek. Nebral si servítky a popsal současnou situaci, kdy vědomě jdeme do energetického nedostatku. Vtipně ale pravdivě konstatoval, že řada politiků se domnívá, že o fyzikálních zákonech se dá hlasovat, protože jsou to přeci zákony. A také že Green Deal či Energiewende jsou součástí problému, a tudíž nemohou být jeho řešením. Nicméně, byl upozorněn, že má možná pravdu, ale když si celé naše okolí myslí něco jiného, musíme se přizpůsobit.

Bohužel, energetická politika se změnila na ideologii, pro mnoho lidí spíše klimatické náboženství a tuto ideologii netvořili energetici, ale klimatičtí aktivisté. V Německu se lidé z důvodu snižující životní úrovně a rostoucích cen energií začali bouřit. A my oportunisticky čekáme, zda Německo zařadí zpátečku. A pak se rychle přidáme.

Vyšlo v MF Dnes 7. 2. 2024