- Vítězstvím Trumpa prohrál útok na západní civilizaci
- Nedivme se Křivoklátským, že národní park nechtějí
- Nový myslivecký zákon chce likvidovat zvěř i myslivce
- Proč to ta moje vláda dělá?
- Jak úspěšně blokujeme jádro
- Za třicet let uschly na Šumavě miliony stromů
- Na Slovensku medvěd, v Česku vlk – hledá se řešení
- Apokalypsa nebude, ale jít volit je potřeba
- Krása suchého lesa
- My, co nemáme traktory, musíme k eurovolbám
- Konference Efektivní energetika
Nedivme se Křivoklátským, že národní park nechtějí
Kabinet chce zřídit nový Národní park Křivoklátsko. Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že tamní lesy jsou ve vynikající kondici, a proto je potřeba v místě vyhlásit nejvyšší formu ochranu přírody. Noví úředníci prý budou o křivoklátskou krajinu pečovat lépe, než dosavadní správci lesů a místní občané. Nedivme se, že při znalosti reálií z ostatních národních parků jsou obce na Křivoklátsku proti záměru.
Pro příklady špatné praxe nemusíme chodit daleko. Pohled na suché vrcholky Šumavy dlouhodobě rozděluje místní obyvatele. Dodejme, že vedení Národního parku Šumava nedávno představilo výsledek dvacet let trvajícího výzkumu: les se po kůrovcové kalamitě sám obnovuje. Ano, lesy se samy obnovují po tisíce let, protože kdyby tomu tak nebylo, žádné bychom neměli.
Pro zjištění, respektive potvrzení takového závěru nicméně nechalo vedení národního parku uschnout desetitisíce hektarů šumavských lesů žírem kůrovce včetně pralesních zbytků na Pramenech Vltavy a Trojmezné se stromy více než tři sta let starými. Nový les však není les smíšený, tedy více odolný, jak bylo veřejnosti v minulosti slibováno, ale opět les smrkový, tedy ke kůrovcové kalamitě opět náchylný. A je potřeba zmínit i to, že na Trojmezné se les neobnovil.
Létající kůrovec
Připomeňme si, že vědci rozstřikovali na Pramenech Vltavy houbu Beauveria bassiana, která měla podle nich zabránit kůrovcové kalamitě. Pak nám tvrdili, že kůrovec nepřeletí dvě stě metrů, a vymýšleli, jak okolo bezzásahových zón vykácejí dvěstě metrové pruhy, takzvané pufrační zóny, kterými budou okolní lesy uchráněny. Když jejich kanadští kolegové prokázali, že vítr přenese kůrovce ve větru i desítky, stovky kilometrů, dočkali jsme se u nás tvrzení, že kůrovec létá do Národního parku Šumava z okolních lesů. Správci národních parků a na výzkumy v těchto parcích navázaní vědci dokážou veřejnosti tvrdit, že například požár v Českém Švýcarsku je to nejlepší, co mohlo národní park potkat. Ekologie požáru! Turisté jsou zváni na požářiště, protože je to pohled, který jinde neuvidí. Obecně lze říci, že se aktivističtí vědci a zelení aktivisté zmocní území národního parku, a cokoli tam jejich činností vznikne, spáleniště, suchý les po kůrovcové kalamitě či na některých místech les obnovený, je vydáváno jako výsledek výzkumu. Zelené spolky dnes demonstrují před sídlem Lesů České republiky proti kácení staletých stromů, protože „staleté stromy jsou v přírodě potřeba“. Ve stejnou dobu správa parku Národního parku Šumava kácí a prodává dřevo také staletých stromů každoročně za zhruba tři sta milionů a nikdo proti tomu neprotestuje. Nedivme se Křivoklátským, že národní park nechtějí.
Deník Právo, 31. 10. 2024