Ukrajina: všechny zásadní problémy trvají

Když návštěvník Ukrajiny nahlédne za pozadí turistických tras a vyšperkovaných pěších zón v Kyjevě, musí obdivovat, co ukrajinský národ, resp. jeho obyvatelé, vydrží. Všechny zásadní problémy společnosti trvají a není divu, že lidé jsou z toho unaveni. Oligarchové dál ovládají ekonomiku, média i politiku, obří korupce je prý o trochu menší. Právní stát? Čeští podnikatelé přiznávají, že ochrana byznysu je i v Rusku lepší než na Ukrajině.

Ukrajina se chlubí, že ekonomika letos poroste o jedno až dvě procenta HDP, je ale potřeba vědět, že se růst vztahuje k poklesu o 12% HDP v minulých letech. Říkají-li vládní představitelé, že inflaci letos udrží na cca 12 procentech, je potřeba vědět, že v loňském roce byla inflace strašlivých 43%. A to všechno za situace zmrazených platů a důchodů. Díky inflaci se kurz koruna/hřivna posunul k zhruba jedna k jedné a tak si těžko umíme představit, jak ukrajinští důchodci vyjdou s dvanácti stovkami na měsíc.

Měl jsem možnost strávit týden na Ukrajině a potvrdit si, že země a lidé se obávají těch hrozeb, které jsou jim bližší. Na Ukrajině nikoho nezajímá migrační krize, Brexit či krize eurozóny. Hrozbou je konflikt na Donbasu a Putinovo Rusko. Ukrajinci v naší přítomnosti často přirovnávali anexi Krymu a válku v Donbasu k anexi Sudet v osmatřicátém roce. A z důvodu podobného mlčení demokratického světa prorokují i podobný budoucí vývoj, což nezní příjemně.

Problém je, že ani jedna strana do důsledku neplní Minské dohody. Rusko si podporou konfliktu pravděpodobně vytváří podmínky pro budoucí jednání o Krymu, pro současný ukrajinský parlament je zas nepřijatelné uspořádat na Donbase volby či mluvit o větších kompetencích vzbouřeného regionu. Nebyla by to však Ukrajina, aby vztahy mezi stranami konfliktu „nějak“ nefungovaly. Z Donbasu se vypravují vlaky s uhlím do vnitrozemí, a když vlak přijíždí k „válečné“ hranici, separatisté začnou střílet. Ochrana hranice se musí uschovat a vlak s uhlím volně projíždí. A ve vnitrozemí se prodává jako „uhlí z Afriky“. Nejsem si jist, zda Evropská unie nějak přispívá ke stabilizaci regionu či jeho pozitivnímu vývoji. Ponechávám stranou nepodpis a následný podpis asociační dohody, což byl symbolický spouštěč nejen Majdanu, ale i všech následných událostí. Ukrajinští představitelé si opakovaně stěžovali, že splnili všechny podmínky k bezvízovému styku, které jim EU předepsala. Ale bezvízový styk spadl do jakéhosi „balíčku“ s Tureckem a je v nedohlednu.

Bez ohledu na to, jak se kdo na konfliktu na východě podílí, řadoví Ukrajinci si přejí co nejrychlejší zastavení války. Krym nekrym. Ukrajina mezi Evropskou unií a Ruskem nemá však příliš na vybranou. Ačkoli řada evropských politiků cestujících v době revoluce na Majdan vzbudila v Ukrajincích velká očekávání, umí si někdo v dohledné budoucnosti představit vstup Ukrajiny do EU či do NATO? Nedivme se proto, že je Ukrajina trvale ve složité situaci.

Českobudějovický deník, 18. 6. 2016