- Jak dál se státy západního Balkánu?
- Babiš by květiny na Národní třídě klást neměl
- Dosavadní digitalizace státní správy likviduje samosprávu
- Integrace pravice? TOP 09 vrtí psem!
- Lanovka na Hraničník bude! Konečně!
- Zeman ve Štrasburku
- Muriel Blaive jako fake news
- Nebezpečí na Balkáně
- Šumava: Vědecká obec selhala
- Miliardáři do politiky? Pozor na její oligarchizaci!
- "Dopis tátovi"
- Balkánské napětí v unijním stínu
- Rozhovor pro Českokrumlovský deník
- Koncept multikulturalismu selhal. Ať žije multikulturalismus!
- Slova ředitele NPŠ jsou pokrytecká
- Tohle nemusí historicky křesťanská Evropa přežít
- Mediální bitva o Šumavu
- O novele zákona 114/92 pro Hospodářské noviny
- Senát vrátil do Poslanecké sněmovny zákon o Šumavě
Babiš by květiny na Národní třídě klást neměl
Do kin přišel dlouho avizovaný film Davida Mrnky MILADA. I když všichni ten příběh známe a víme, jak skončí, je to film poučný a jde z něj mráz po zádech. Když jsem ho sledoval, myslel jsem na tři věci:
Film MILADA by měli vidět všichni studenti, od deseti let počínaje. Film nám ve zkratce představí nacistickou a komunistickou minulost naší země, až z toho mrazí.
Na film by měli povinně také jít všichni členové KSČM, resp. i bývalí členové KSČ. Ne snad, že by současní komunisté chtěli zavádět podobné praktiky, ale proto, že se ke jménu a tím k odkazu komunismu strana hlásí.
Film MILADA byl uveden do distribuce krátce před výročím 17. listopadu a já si uvědomil, že Andrej Babiš pravděpodobně opět půjde klást květiny k pomníku na Národní třídě.
Ve svém vlastním životopise o Listopadu 89 Babiš píše, že „v Maroku (kde pracoval od roku 1985) jsem byl i v době sametové revoluce a ani jsme pořádně nevěděli, co se dělo u nás doma“.
Další věta z jeho životopisu zní: “Moje matka…. celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly. Nechala se proto dokonce zaměstnat v Ústavu marxismu-leninismu a docílila toho, že mě vzali do KSS.“
Každý, kdo žil za komunismu, přeci ví, co to znamenalo „žít od roku 1961 v Paříži, kde jsem začal chodit do školy“, „vycestovat v září 1969 do Ženevy“, „jezdit o prázdninách za rodiči do Švýcarska“, nebo v sedmdesátých letech jako prezident mezinárodní studentské organizace „pracovat na brigádách dvakrát ve Francii a jednou v Belgii“. Kurzívou jsou citace z Babišova vlastního životopisu.
Ve svých veřejných politických projevech nenechá Andrej Babiš na posledních dvaceti pěti letech nit suchou. Matrix a Palermo. Současnou povolební situaci komentuje: „Opět se potvrzuje, že systém, který tu fungoval dvacet pět let, se brání a jen tak snadno se nevzdá.“ Je sice pravda, že on osobně během těch posledních dvaceti pěti let pohádkově zbohatl, ale to, jak víme, pouze poctivě, vlastní pílí a korupčnímu systému navzdory.
Problém je, že tím, jak Andrej Babiš vlastní média, nemá mu kdo připomenout, že revoluci v roce 1989 jsme dělali právě proti podobným oportunistům, kteří byli v komunistické straně jen pro vlastní prospěch, a také proti těm, kteří třeba nic nepodepsali, ale ekonomické StB pravidelně referovali. Kdo komu revoluci ukradl? Babiš nám, nebo my jemu?
Asi se to nestane, ale místo kladení květin na Národní třídě by měl jít Andrej Babiš na film MILADA. V pátek 17. listopadu ho hrají vedle Průhonic v multikině Cinemas v Hostivaři od 20.00 hod.
www.NeviditelnyPes.cz, 17. 11. 2017
Pozn.: Autor byl na všech demonstracích pořádaných opozicí v Praze v letech 1988 a 1989 a má zcela jasno, proti komu se tehdy demonstrovalo.