Bečva za třicet stříbrných

Bývaly doby, kdy ministr životního prostředí chránil přírodu a životní prostředí. Dnes ministr životního prostředí chrání nevládní ekologistické organizace, záměrně nechává uschnout tisíce hektarů lesů v Národním parku Šumava a bojuje proti změně klimatu.

Až když na protest proti demokratickému hlasování v uhelné komisi z ní odstoupili zástupci Hnutí Duha a Greenpeace, se širší veřejnost dozvěděla, že v ní tito aktivisté seděli a že tyto zástupce nevládních ekologistických organizací do uhelné komise dosadil ministr Brabec. Představme si tuto komisi: zasedá v ní ministr průmyslu a dopravy, ředitel ČEZ, Svaz průmyslu a dopravy, zástupce energetických odborů, hejtmanka a další lidé, kteří reprezentují tisíce zaměstnanců. A ministr životního prostředí do komise nepošle odborníky ze svého ministerstva, ale aktivisty. Aktivistům ekologistických organizací stát doposud vždy ustupoval, v otázce termínu odstoupení od uhlí se jim v demokratickém hlasování nevyhovělo, tak z komise halasně a za účasti médií odstoupili. A hned druhý den jejich kamarádi demonstrovali proti rozhodnutí komise a za ochranu klimatu před Ministerstvem průmyslu a obchodu.

Stojí ale za pozornost, že před Ministerstvem životního prostředí žádní aktivisté nedemonstrovali, aby úřad ministra Brabce konečně vyšetřil ekologickou katastrofu na řece Bečvě. Jedním z podezřelých je podnik patřící do svěřeneckého fondu premiéra. A veřejnost je svědkem zamlčování, lží a nesplněných slibů ministra Brabce a jeho podřízených. Jsme svědky smrti člověka, který měl k této řece blízko, sledujeme pouze dva investigativní žurnalisty, kteří se jako jediní ekologickou katastrofou na řece Bečvě zabývají a odhalují zamlčované skutečnosti. Co je ale pozoruhodné, nevidíme ekologické aktivisty. Se zkušenostmi z šumavských lesů, kde se ochotně před televizními kamerami vázali k stromům a nešetřili transparenty a výkřiky, bych očekával přinejmenším demonstrativní rozlévání otrávené vody ve Sněmovně či nabídku ryb z Bečvy místo vánočního kapra představitelům vlády. Ale místo toho jsme svědky mlčení, rozpaků a demonstrativního odchodu několika aktivistů z odborné uhelné komise, případně ochotnicky připraveného představení kvůli rychlejšímu ukončení těžby uhlí v České republice.

Zřejmě může být pravdou, že právě ekologičtí aktivisté vyměnili s bývalým ředitelem chemičky a nyní ministrem životního prostředí Šumavu a část legislativy za neútočení a podporu Babišově vládě. Jak jinak si vysvětlit jejich mlčení ve chvíli, kdy umírá řeka a kdy dochází k prokazatelné devastaci přírody. Nebylo by to poprvé, kdy někdo prodává své ideály, čest a víru. Ale tentokrát by to nebylo „jen“ za třicet stříbrných, v tomto případě je cena mnohem vyšší. Aktivisté tak demonstrují proti demokratickému hlasování v uhelné komisi, ale mrtvá řeka Bečva jim nestojí za pozornost. Je potřeba si položit otázku: Cui bono? Komu to slouží?