Pochybná lekce z demokracie

Když občas musím obhajovat svoji prezidentskou volbu, jeden z argumentů, proč si je prezidenta Zemana potřeba vážit, zní, že je to z celé Evropské unie jediný proizraelský prezident. Zbytek EU je bohužel celý propalestinský. Další z argumentů je, že prezident Zeman jako jediný z celé EU před volbami v USA veřejně podpořil prezidenta Trumpa. To, že se spolu nikdy nemohli setkat, protože levicově liberální média udělala z obou prezidentů ruské agenty, je jiný příběh.

Važme si toho, že se v Česku nesetkáváme s antisemitismem a že napříč politickými stranami je Česko jednoznačně proizraelské. Za velmi poučné v této oblasti považuji současné „cestopisy“ spisovatele Tuvia Tenenboma, které opravdu stojí za přečtení. Bohužel, Tenenbomovi knihy ukazují, že antisemitismus je hluboce zakořeněn v mnoha jinak civilizovaných a demokratických zemích světa.

Nepovažoval jsem za vhodné, když čeští komunální politici dávali lekce z demokracie Rusku nebo Číně s tím, že do toho zahraniční politice státu nic není, když jde o komunální záležitosti. Výsledky těchto komunálních chytrostí všichni vidíme a diplomatické roztržky musí řešit ministr zahraničí i parlament. Je ale opravdu jiná úroveň, když s podobnou lekcí z demokracie přicházejí tři bývalí ministři zahraničí, tři levicoví liberálové, kteří za větami o strategickém přátelství s Izraelem navrhují v souladu s pozicí Evropské unie radikální změnu české zahraniční politiky jak k Izraeli, tak k USA. Jak si jinak vysvětlit poslední větu o „spoluurčování našeho (českého) postupu při úsilí o dosažení společné evropské pozice“, když jádro textu je o nesouhlasu s izraelskou pozicí. Společný postoj k Izraeli se bude těžko hledat s evropskými zeměmi, které přispívají Palestincům na učebnice, ve kterých se píše o tom, že Izrael musí být zničen. Ostatně tato premisa je základem nejen palestinské politiky, ale politiky mnoha dalších arabských států. Na rozdíl od těchto arabských států, které přes všechnu kritiku Izrael respektují, Palestinci stále vystřelují rakety přes zeď. „Co dělá izraelské děvčátko, které si ve městě Sderot hraje na pískovišti? Provokuje palestinského ostřelovače.“

Slouží ke cti autorům textu, že nevynechali skutečnosti o vládě hnutí Hamás jako teroristické organizace nebo fakt, že Palestinci vždy v minulosti vznik samostatného státu odmítli. Myslíte, že se Palestinci opravdu polepší, když - jak Petříček, Zaorálek a Schwarzenberg píší - „budeme vždy apelovat na palestinské představitele, aby se aktivně a konstruktivně zapojili do všech mírových jednání“? Mezinárodní společenství dlouho apelovalo a stovky Izraelců ročně umíraly při teroristických útocích. Když Izraelci postavili zeď, mohlo se mezinárodní společenství zbláznit, ale Izraelci přestali umírat.

Vážení páni ministři, přestaňte ze svých klidných a bezpečných domovů Izraelcům radit, co mají dělat. Oni jsou v denním ohrožení, ne my.

Deník Právo, 28. 5. 2020