• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

Chvála myslivosti. Ke svátku sv. Huberta

Ve středu 3. listopadu je svátek svatého Huberta. V mnoha kostelích proběhly slavnostní Hubertské mše a na mnoha náměstích zněly zvuky lesních rohů. Myslivci si tak připomněli svoji tisíciletou historii, své křesťanské kořeny a svoji lásku k přírodě.

Myslím, že každého potěší pohled, ať již z auta či na výletě, na srnky na poli, každý přibrzdí, když přes silnici běží zajíc nebo liška a každý řidič si přeje vyhnout se střetu s divočákem. A když někomu přejde přes cestu majestátní jelen, vzpomíná na to v hospodě několik let. Nejsem myslivec, ale konstatuji, že skutečnost, že v hustě osídlené krajině jakou je naše republika, je možné potkávat ve volné přírodě jeleny, srnce, muflony, daňky či divoká prasata, tedy velkou zvěř, je díky myslivcům. Díky myslivcům, nikoli díky nějakým městským ochranářům. Myslivost je historicky osvědčeným způsobem udržitelného rozvoje přírodních zdrojů.

Oproti těmto faktům jsou v posledních letech různými ekologisty do vědomí lidí implementována environmentální dogmata, která svou podstatou staví člověka do protikladu k přírodě. Člověk vlastně do přírody nepatří, člověk svojí činností přírodu ničí a trvale zhoršuje životní prostředí. Nejlepším hospodářem je prý sama příroda a nezasluhuje si, aby byla ekonomicky využívána. Těmi pravými hodnotami je prý divočina, svobodný les, chráněné biotopy a biomanagementy. Díky této demagogii a polopravdám je občas myslivec vnímán nikoliv jako znalý milovník lesa a přírody a ochránce zvířat, ale mnohdy jako ten, který zvířata zabíjí pro své potěšení a pro ukojení svých „zavrženíhodných“ atavistických sklonů. A myslivost samotná ačkoliv je oborem lidské činnosti, jehož obsahem je cílevědomé udržitelné hospodaření s přírodními zdroji, je považována za historický přežitek, za činnost odsouzenou k zániku, za obor, který přírodě a životnímu prostředí neprospívá, ale naopak škodí.

Naopak, pouze díky myslivcům a myslivosti existuje možnost úspěšně do naší přírody vrátit mnoho původních živočišných druhů, které z naší přírody v minulosti vymizely. Výskyt živočichů jako je vydra, bobr, rys, vlk, medvěd nebo zubr má v kulturní krajině jistě své limity a vyžaduje koncepční hospodářský přístup. V jižních Čechách je příkladem nekoncepčního přístupu navrácení bobra. Nejprve je bobr environmentalisty málem zbožštěn, posléze je jemu stejnými obdivovateli vyhlášen nesmiřitelný boj a vydán souhlas s jeho celoroční likvidací, včetně období jeho rozmnožování. A přitom by nebylo nic jednoduššího než hospodařit s bobrem jako s ostatní zvěří, stanovit jeho minimální stavy, plánovat a realizovat jeho lov a hospodářsky jej využívat. Jinými slovy to znamená aplikovat na navrácenou populaci bobra osvědčené myslivecké hospodaření. Ochranáři oslavují návrat vlka na Šumavu. Nepřipomínají však, že kdyby pro vlčí smečku nebylo díky myslivcům v lesích dostatek potravy, nikdy by se nemohl vlk do naší přírody vrátit.

Až tedy příště uvidíte ve volné přírodě volnou zvěř, vzpomeňte si: chvála myslivosti!

Deník Právo, 3. 11. 2021