• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

Mluvme o jménu nového prezidenta. Nebo prezidentky?

Oceňuji, že Miroslav Kalousek sebekriticky říká, že ho v poslanecké kariéře nejvíc mrzí jeho hlasování pro přímou volbu prezidenta. Osobně si myslím, že si v TOP 09 tehdy tajně mysleli na „Karel na Hrad“ a ve snu je nenapadlo, že by mohl uspět „jezevec z Vysočiny“. V kuloárech se teď šušká, že Kalouskův poslanecký úkrok stranou je předzvěst jeho prezidentské kandidatury. Mluví se o významných sponzorech v pozadí, agentuře v Londýně, dokonce o podpoře nové americké administrativy. Jakkoli to bylo ještě před pár lety nepředstavitelné, kdyby kandidaturu opravdu ohlásil, nebyl by bez šance.

Problém pro voliče totiž není první kolo volby, kde si každý vybere dle svých preferencí. Složité je druhé kolo, kdy volič, jehož kandidát v prvním kole neuspěl, buď k volbě nejde, nebo musí volit menší zlo. Mnoho pravicových konzervativců by mohlo vyprávět o těžké volbě mezi levicovým liberálem a levicovým konzervativcem.

Současnému prezidentovi se krátí mandát.

Proto vybízím politiky a strany, aby předkládali k diskusi návrhy kandidátů. Má strana v posledních volbách kandidáta ani nenavrhla, ale ostatní na tom nebyly o nic lépe. Kandidovali lidé s podpisy občanů či s podporou těch či oněch poslanců (20 podpisů) či senátorů (10 podpisů). Je otázka pro politology, zda to souvisí s úpadkem stran a oblibou amorfních hnutí, či s obavou kandidátů spojovat se s konkrétní stranou, aby to neodrazovalo voliče jiných stran.

Ať si o Miloši Zemanovi myslíme cokoli, z plejády kandidujících nakonec vždy vyhrál člověk s politickou historií a kariérou. Příští hlavou státu tedy asi opět bude člověk s politickou minulostí, někdo, jehož názory jsou dlouho známé, kdo uspěl v politických funkcích a je tak zárukou, že i nejvyšší funkci zvládne. Osobně jsem na stránkách tohoto listu navrhoval jako kandidáta Alexandra Vondru a zmiňoval rostoucí hvězdu Miloše Vystrčila. Oba by funkci zvládli, ale nikdo z nich zatím nereagoval. Ke kandidatuře jsem přesvědčoval i profesora Miroslava Bártu, který sice není politik, ale jako egyptolog zase zná historii politiky za několik tisíc let. Sousední Slovensko nám ukázalo ještě jeden fenomén, ženu prezidentku. Jakkoli mám na mnoho věcí jiný pohled než Zuzana Čaputová, musím uznat, že permanentně probíhající slovenské krize zvládá s bravurou a ženskou elegancí. Ano, prezidentka!

Asi nejsem sám, kdo se rozhlíží po domácí scéně a hledá ženu, která by výše uvedená kritéria splňovala. Ženu do postcovidové doby, která přinese řadu dalších politických a ekonomických krizí. A tak, vážený čtenáři, než si řekneš, že ne, zkus se zamyslet nad jménem Daniely Kovářové, kdysi ministryně spravedlnosti a ředitelky Justiční akademie, dnes advokátky a prezidentky Unie rodinných advokátů, spisovatelky, manželky, matky. Vyhledej si její fotku na internetu. Asi to není genderově korektní a nejde o to mít nad Slováky navrch, ale na poštovních známkách by se tato šarmantní dáma vyjímala ještě lépe než paní Čaputová.

Mladá fronta DNES, 14. 5. 2021