«2025

Klimatická žaloba

Byla-li na něčem v nedávné volební kampani shoda u naprosté většiny kandidujících subjektů, je to nutnosti revidovat Green Deal a emisní povolenky. Dokonce i Piráti, na jejichž kandidátkách do Poslanecké sněmovny kandidovali členové strany Zelených, připouštějí úpravy Green Dealu. A zdůrazňuji, žádná politická strana ve volebním programu neusiluje o urychlení dekarbonizace a urychlení klimatických cílů. Je to jednoznačně zcela naopak, kandidující subjekty navrhují buď úpravy až po návrhy na úplné zrušení Green Dealu a emisních povolenek.

Zelení aktivisté se však snaží obejít volby a demokratickou soutěž politických stran a pomocí soudních rozhodnutí se snaží o urychlení Green Dealu a dekarbonizace. V současné době, kdy všechny politické strany deklarují opak, bude u Ústavního soudu projednávaná ústavní stížnost spolku Klimatická žaloba (a dalších) proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který jim nevyhověl. Cílem Klimatické žaloby je dosáhnout tvrdších opatření na snížení emisí oxidu uhličitého. A to v době, kdy USA od klimatické pařížské smlouvy odstoupily a Asie a Afrika upřednostňuje odstranění chudoby před bojem s klimatem. Soudy podle spolku Klimatická žaloba mají donutit stát přijmout klimatický zákon obsahující další povinnosti a příkazy, což v důsledku přinese úpadek průmyslu a chudnutí většiny občanů.

Klimatický alarmismus je stejně (ne)vědecký, jako byl v minulosti vědecký komunismus v rámci marxismu-leninismu. Jde o politickou ideologii, která klima využívá ve snaze dostat pod kontrolu společnost a zavést rozsáhlé přerozdělovací procesy. Není dokázáno, že růst teploty je pouze důsledek činnosti člověka, naopak je fakt, že klima se na Zemi měnilo trvale.

Ústavní stížnost je pokus změnit ústavní systém. Politický systém je založen na soutěži politických stran. Pravomoc přijímat zákony má Parlament a vláda má právo zákony navrhovat. Zvláště u zákonů, které mají ukládat zásadní povinnosti a omezení pro občany, je v demokracii správné, že spor o ně je součást volebního klání. Klimatická žaloba však chce, aby ministerstva připravila určité zákony bez ohledu na přání vládní většiny. Je novým jevem, že ti, kteří neuspějí ve volbách, prosazují své zájmy skrze soudy. To je popření voleb jako zdroje moci i jako voličský signál, co vládnoucí mají dělat.

Podání spolku Klimatická žaloba se zaštiťuje rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva, který dal za pravdu klimatickým alarmistům proti Švýcarsku, když našel údajné právo na zachování stávajícího klimatu v právu na rodinný a soukromý život v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto dokumentu, který vznikl v roce 1950, není slovo klima vůbec obsaženo a tehdy o klimatickém alarmismu nikdo neslyšel. Jde o soudní exces, kdy si soud uzurpoval vůči suverénnímu státu moc nutit tento stát k závazkům a povinnostem, k nimž se stát v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nezavázal. Podporovatelé Klimatické žaloby zamlčují, že tento excesivní rozsudek odmítl švýcarský parlament a nehodlá se jim řídit, ale řídí se vůli švýcarských občanů vyjádřenou ve volbách.

Podle mého názoru by měl Ústavní soud, i vzhledem k veřejnému mínění vyjádřenému v nedávno proběhlé volební kampani, návrh spolku Klimatická žaloba důrazně odmítnout.