«2025

Voliči nás potrestali za nadbíhání zeleným aktivistům

Termín „klimatická krize“ zavedený viceprezidentem USA Al Gorem v roce 2009 používají ti, kteří věří, že zdůrazňuje závažnost hrozeb, jimž planeta čelí v důsledku pokračujících emisí skleníkových plynů. A že může pomoci podnítit politickou vůli, která dlouho chyběla při obhajobě nutnosti boje o záchranu klimatu. Věří, že jako „globální oteplování“ vyvolalo větší emocionální angažovanost než „změna klimatu“, může mít označení změny klimatu za krizi ještě silnější dopad. Někteří odborníci ale varují, že to může vyvolat zpětný efekt kvůli vnímání alarmistického přehánění. O deset let později termín pronikl do povědomí veřejnosti díky kampani aktivistů reprezentovaných Gretou Thunbergovou a jejím hnutím Fridays for Future nebo Klimatickou koalicí.

Aktivisté vycházejí z nadsazené verze již tak dost katastrofického emisního scénáře Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Odpověď odborné veřejnosti na vlnu klimatického aktivismu přinesl článek Zeke Hausfathera a Glena Peterse uveřejněný v časopise Nature 2020, podle něhož jsou dva nejčernější emisní scénáře při současné úrovni světové produkce skleníkových plynů prakticky vyloučené a autoři vyzývají politiky k racionální a realistické klimatické politice. Podobně vyznívá i letošní zpráva amerického federálního ministerstva energetiky vypracovaná pěticí tamních klimatologů. Ve většině médií se klimatická změna stala hlavním tématem. Informace jsou ale zjednodušené a často zkreslené. Nikdo nezpochybňuje skleníkový jev způsobený člověkem produkovanými skleníkovými plyny. Je ale třeba zmínit i další faktory ovlivňující energetickou bilanci planety intenzivně studované třeba v rámci projektu NASA CERES. Například vysvětlování extrémních teplot a s nimi souvisejících jevů jen jako důsledek hromadění skleníkových plynů je zavádějící. Mimo realitu je přičítání každého výkyvu počasí klimatické změně.

Dost bylo utopie! Evropa potřebuje stejně jako další země čas na vývoj a postupné zavedení nízkoemisních technologií schopných konkurovat stávajícím technologiím využívajícím fosilní paliva, jako jsou vysokokapacitní úložiště energie potřebná k překlenutí několikadenního velkoplošného výpadku obnovitelných zdrojů, nové bezpečné jaderné zdroje, nízkoemisní výroba stavebních hmot, oceli a barevných kovů, nízkoemisní pohony těžkých nákladních automobilů, stavebních a zemědělských strojů, letadel a lodí. Bez nich je nulová uhlíková stopa utopií. Radikálními aktivisty požadovaný okamžitý a úplný odchod od fosilních paliv včetně zemního plynu by měl na evropskou ekonomiku drastický dopad, kdy by státy ztratily schopnost financovat zdravotnictví, sociální péči, školství, důchody a sociální dávky, veřejné služby, vědu, kulturu i neziskový sektor. Dalším důsledkem překotné dekarbonizace by byla ztráta obranyschopnosti země způsobená likvidací chemického, těžkého a obranného průmyslu. Takový scénář by mohl přinést víc obětí na životech a zdraví obyvatel než klimatická změna, kterou bez součinnosti s největšími světovými producenty skleníkových plynů Evropa nedokáže sama zpomalit. Lze pochopit, že když politici nereagovali na opakovaná varování klimatologů, média se za účelem vyburcování společnosti z letargie uchýlila k prezentaci apokalyptické vize mediálně přitažlivé mladé aktivistky a jejího hnutí.

Nyní však přichází čas k racionální debatě o urychleném přijetí co nejúčinnějších, avšak ekonomicky únosných klimatických opatření. Je nanejvýš důležité vyvarovat se chyb, jakými bylo v minulosti zelenými politiky propagované zavedení klimaticky neúčinných biopaliv první generace, nepřiměřená podpora fotovoltaických elektráren, špatný management lesního hospodaření, který je hlavní příčinou kůrovcové kalamity v Česku a požárů v Kalifornii, či současné plundrování lesů v zámoří za účelem „bezemisního“ spalování přes oceán dovážených pelet v evropských tepelných elektrárnách. Budou-li politici v debatě o zmírňování klimatické změny i nadále preferovat postoje radikálních aktivistů, ztratí podporu veřejnosti, jak právě ukázal výsledek sněmovních voleb.

Vyšlo v MF Dnes dne 11. 10. 2025