• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

Chiméra komunitní energetiky a odstřižení od sítě

Poslanecká sněmovna schválila další novelu energetického zákona, tzv. Lex OZE II. Zákon je součástí zelené unijní tranzice a na veřejnosti je propagován především jako řešení komunitního sdílení elektřiny. Ihned po jeho přijetí byla média zahlcena pochvalnými komentáři ekologistů. Ještě před tím, než zákon prošel Senátem a byl podepsán prezidentem, začaly zelené spolky nabízet obcím a městům svoje právní a poradenské služby. Není divu. Jak nám v rozeslaných mailech sděluje společnost Frank Bold Advokáti, Ministerstvo životního prostředí podpoří nejméně 40 pilotních projektů v komunitní energetice, které mohou získat až 3 miliony korun na technické, ekonomické i právní služby. 40 x 3 miliony je celkem 120 milionů, a to je už pěkná částka, za kterou stojí radit. Nic proti poradenství, ani proti Frank Bold Advokáti (dříve Ekologický právní servis), až na ten detail, že tato advokátní společnost se zároveň veřejně chlubí tím, jaké prosadila do novely Lex OZE II. pozitivní změny. Kdo u nás vlastně navrhuje a schvaluje zákony? Vláda a Parlament nebo zelení lobbisté? Bohužel, zelení lobbisté.

Desítky milionů na poradenské služby jsou však zlomkem nákladů zelené tranzice. Představitel Svazu moderní energetiky říká, že „sdílení elektřiny z vlastních bezemisních zdrojů bude dlouhodobě přispívat ke zvyšování energetické soběstačnosti a tím i snižování nákladů na elektřinu“. Ale jako vždy, propagátoři zelené ideologie prezentují jenom část tohoto příběhu a jeho dopadů na společnost. Vždyť dnes již všichni vidí, že z důvodu živelného rozvoje občasných zdrojů energie (OZE) musí státní firma ČEPS investovat vyšší desítky miliard do posilování sítě. A nutnost investovat cca 400 miliard již avizují také tři naši největší distributoři. Další miliardy každoročně odplouvají na zaplacení tzv. podpůrných služeb, které vykrývají nečekané výpadky OZE když zrovna nesvítí či nefouká. Proto Energetický regulační úřad také navyšuje regulovanou část ceny elektřiny. A to jsme pouze na začátku dopadů Green Dealu na české domácnosti a firmy.

Zákon Lex OZE nařizuje vybudovat Elektroenergetické datové centrum (EDC), bez něhož nemůže sdílení elektřiny v praxi vůbec fungovat a také „bezplatnou“ instalaci průběhových elektroměrů. A kdo to všechno nakonec bude platit? Budou to opět všichni spotřebitelé ve zvyšujících se cenách elektřiny nebo daňoví poplatníci ve zvyšujících se daních. Nebude se tedy jednat pouze o členy energetických komunit, které budou k nárůstu těchto mimořádných nákladů přispívat.

Jsem zdrženlivý k miliardovým dotacím do solárních panelů či větrných parků a stejně jsem zdrženlivý k zbožštění „komunitní energetiky“. (Hnutí Duha: „Lidé mohou vzít proměnu české energetiky do vlastních rukou a zajistit si dodávku čisté energie z vlastních zdrojů“). Ukažte mi někoho, kdo si pořídil vlastní solární elektrárnu a „natvrdo“ se odpojil od distribuční sítě. A myslí si snad někdo, že se některá komunitní energetická skupina od distribuční sítě opravdu odstřihne?

Jistě, když svítí sluníčko a fouká vítr, mohou obnovitelné zdroje vyrábět i násobně víc elektřiny, než zrovna potřebujeme, ale v zimním období se jejich výroba dramaticky snižuje. A tak například v zasněžených minulých dnech se podílely soláry a větrníky na české výrobě pouhými 0,4 %. Soustavu držely uhelné (46,2 %), jaderné (30,8 %) a plynové zdroje (10,4 %). Jak nám v této situaci pomůže komunitní energetika? Nijak. A to ještě zanedbáváme dost podstatný fakt, že kvůli uměle akcelerované elektrifikaci dopravy a vytápění se bude zatížení soustavy ještě zvyšovat a poroste i spotřeba. Občasné zdroje energie se ze své podstaty nedají řídit a nelze se proto zbavit stabilních zdrojů ani kapacit pro rychlé vyrovnávání výkyvů elektrizační soustavy v situaci, kdy elektřina v síti chybí nebo naopak přebývá. A to všechno musíme zaplatit ve fakturách za elektřinu a plyn. A také to znamená, že ti, kteří strašně spěchají a slibují zavedením komunitní energetiky hory doly, neříkají pravdu. Od počátku Green Dealu (a „komunitní energetika“ je jeho nedílnou součástí) bylo záměrem, aby energie byly drahé. Aby ekonomika prošla zásadní obměnou to i za cenu, že se nám bude žít hůř. A jak vidíme, tak se nám hůře žije.

Vyšlo v MF Dnes, 16. 12. 2023