• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

Kdo může za kritickou závislost na Číně?

Rád bych se vrátil k článku „Léková nezávislost na Číně se prodraží. Česku i Evropě“, Právo 3. 3. Souhlasím s textem a varováním ředitele BIS, že jde o velké bezpečnostní riziko být ve strategických komoditách závislí na Číně. Ale řekněme si, jak jsme se do této situace dostali. Vzpomínám si na slova ředitele jedné z největších českých nemocnic, který říkal: „Deset let mi protikorupční organizace kontrolovaly všechny nákupy, zda nakupuji za nejlevnější ceny. Tak jsem za těch deset let přenesl všechny nákupy do Číny!“ Připomínáme si tím protikorupční hysterii v prvním desetiletí tohoto století a přiznejme si, že pod veřejným tlakem protikorupčních organizací nikdo nemohl jednat jinak.

A také tlak ekologických organizací a občanských iniciativ. Někdy až rigidní zelená politika uplatňovaná mnoha evropskými vládami a Evropskou komisí vytlačila výrobu zatěžující životní prostředí z Evropy. Jak správně v článku poznamenává europoslankyně Kateřina Konečná, „přijímáme dokumenty, kterými více a více omezujeme subjekty v tom, co mohou vyrábět v Evropě“, a dodává, že „řadu té zelené legislativy při případné výrobě léků nedokážeme splnit“. Ostatně na stejné stránce Práva je text s názvem „Proti gigafactory vytáhl do boje spolek Za klidný život“.

Takhle jsme si občany vychovali. Nazývá se to „nároková společnost“. Elektroauto ano, ale výroba baterií ne. Elektřina ano, ale úložiště jaderného odpadu ne. Léky ano, ale výroba v Asii. My v Evropě chceme mít čisté prostředí a klidný život. K tomu zachraňujeme klima. Situace se nelepší, ale zhoršuje. Evropská modla Green Deal je závislá na dovozu solárních panelů z Číny a klíčové komponenty pro elektromobilitu dovážíme – také z Číny.

V roce 2001 jsme přijali Čínu do Světové obchodní organizace, čímž jsme jí pomohli k obrovské expanzi. Vzhledem k tomu, že Čína nikdy zcela neplnila licenční a patentová pravidla ostatních členských států, mnozí politici to považují za strategickou chybu. Zpravodajské služby se obávají i potenciální vydíratelnosti v případě rozpoutání nějakého konfl iktu, kdy by Čína mohla využít své strategické pozice k nátlaku vůči dalším zemím. Politici případnému vydírání nesmí podlehnout, ale bohužel podlehnout mohou pacienti, kterým budou chybět léky.

Respektuji, že Česko navazuje na politiku ochrany lidských práv ve světě, kterou v devadesátých letech uplatňoval Václav Havel. Podotýkám však, že když Václav Havel vítal v Praze dalajlamu, byla Čína zaostalou rozvojovou zemí s mnoha vnitřními problémy, která si nemohla dovolit proti tomu protestovat. Situace se za třicet let výrazně změnila, strategickými dodávkami drží Čína evropské země pod krkem. Respektuji, že se někteří čeští politici zabývají ochranou občanských práv Ujgurů či Tibeťanů v Číně.

Čína je jiná civilizace a má jiné vnímání našich civilizačních hodnot. Dokud se nezbavíme životní závislosti na strategických dodávkách z Číny, měli bychom odpovědně zvažovat naši politiku vůči této zemi. Za vzniklou situaci naprosté závislosti až vydíratelnosti si totiž můžeme my sami.

A také tlak ekologických organizací a občanských iniciativ. Někdy až rigidní zelená politika uplatňovaná mnoha evropskými vládami a Evropskou komisí vytlačila výrobu zatěžující životní prostředí z Evropy. Jak správně v článku poznamenává europoslankyně Kateřina Konečná, „přijímáme dokumenty, kterými více a více omezujeme subjekty v tom, co mohou vyrábět v Evropě“, a dodává, že „řadu té zelené legislativy při případné výrobě léků nedokážeme splnit“. Ostatně na stejné stránce Práva je text s názvem „Proti gigafactory vytáhl do boje spolek Za klidný život“. Takhle jsme si občany vychovali. Nazývá se to „nároková společnost“. Elektroauto ano, ale výroba baterií ne. Elektřina ano, ale úložiště jaderného odpadu ne. Léky ano, ale výroba v Asii. My v Evropě chceme mít čisté prostředí a klidný život. K tomu zachraňujeme klima. Situace se nelepší, ale zhoršuje. Evropská modla Green Deal je závislá na dovozu solárních panelů z Číny a klíčové komponenty pro elektromobilitu dovážíme – také z Číny. V roce 2001 jsme přijali Čínu do Světové obchodní organizace, čímž jsme jí pomohli k obrovské expanzi. Vzhledem k tomu, že Čína nikdy zcela neplnila licenční a patentová pravidla ostatních členských států, mnozí politici to považují za strategickou chybu. Zpravodajské služby se obávají i potenciální vydíratelnosti v případě rozpoutání nějakého konfl iktu, kdy by Čína mohla využít své strategické pozice k nátlaku vůči dalším zemím. Politici případnému vydírání nesmí podlehnout, ale bohužel podlehnout mohou pacienti, kterým budou chybět léky. Respektuji, že Česko navazuje na politiku ochrany lidských práv ve světě, kterou v devadesátých letech uplatňoval Václav Havel. Podotýkám však, že když Václav Havel vítal v Praze dalajlamu, byla Čína zaostalou rozvojovou zemí s mnoha vnitřními problémy, která si nemohla dovolit proti tomu protestovat. Situace se za třicet let výrazně změnila, strategickými dodávkami drží Čína evropské země pod krkem. Respektuji, že se někteří čeští politici zabývají ochranou občanských práv Ujgurů či Tibeťanů v Číně. Čína je jiná civilizace a má jiné vnímání našich civilizačních hodnot. Dokud se nezbavíme životní závislosti na strategických dodávkách z Číny, měli bychom odpovědně zvažovat naši politiku vůči této zemi. Za vzniklou situaci naprosté závislosti až vydíratelnosti si totiž můžeme my sami.

Vyšlo v Deníku Právo dne 6. 3. 2023