Dosavadní digitalizace státní správy likviduje samosprávu

Do konce listopadu musí všichni starostové, radní a vedoucí odborů a ředitelé příspěvkových organizací všech obcí a měst a celé veřejné správy, tedy několik desítek tisíc lidí, zanést do „centrálního registru oznámení“ ministerstva spravedlnosti všechny své majetkové poměry. A tak sedím u počítače a opisuji údaje z Katastru nemovitostí do registru ministerstva spravedlnosti. A takto budou přepisovat údaje z jednoho registru do druhého desetitisíce lidí.

Centrální registr oznámení, přijatý v rámci zákona „antiBabiš“, je typickou ukázkou absolutní roztříštěnosti všech registrů, kdy nic s ničím a nikdo s nikým nespolupracuje a již existující registry si neumí měnit data. Zatímco výše uvedené dva registry jsou „transparentní“ a veřejně dostupné včetně adres a rodných čísel, od května příštího roku musí veřejná správa a podnikatelé naopak zpřísnit ochranu osobních údajů. GDPR (General Data Protection Regulation) je nařízení EU, podle kterého IT systémy a papírové dokumenty, které obsahují osobní údaje, musí být zvláště chráněny. K tomu si musí (mimo jiné) každý obecní úřad zabezpečit funkci „pověřence pro ochranu osobních údajů“. Již dnes se úřadům nabízí odborné IT firmy, resp. pověřenci, které za desetitisíce korun měsíčně nabízí, že tuto službu budou pro úřady vykonávat.

Všechna ministerstva budují své elektronické systémy, své dotazníky, zaměstnávají své odborné IT firmy, ale celý systém vzájemně nespolupracuje a klade stále větší a větší nároky na samosprávu, která přestává být samosprávná. Naopak, na ministerstvech roste armáda úředníků, kteří registry spravují a informace zpracovávají. Vyplňování statistických hlášení a různých reportů je naprosto špatně zejména, když se vyplňují ve formátech, které nejdou strojově zpracovat, a tudíž data nikdo nepoužije, nebo je někdo musí nejprve někam ručně přepsat. Samostatnou kapitolou jsou pak ceny, za které jednotlivá ministerstva IT služby od externích dodavatelů nakupují. Na internetu stále visí analýzy, že například nákup a provoz EET byl několikanásobně předražen.

Zatímco starosta malé obce dříve přijímal datové zprávy na několik kliknutí, díky zabezpečování IT systémů dle platné legislativy dnes musí kliknout čtrnáctkrát. Novelou zákona o přestupcích se musí veškeré přestupky vkládat do rejstříku přestupků, což přineslo další rejstřík, kódy, hesla a úředníci mají další práci. Již rok úřady a obce s rozšířenou působností musí elektronicky zveřejňovat všechny smlouvy nad 50 tisíc korun, což znamená další zvýšení časové náročnosti práce mých zaměstnanců.

Dnes dorazil na náš úřad elektronický dotazník ke statistickému zjišťování matrik, který obsahuje desítky otázek včetně „průměrného času vykonání jedné činnosti vyjádřený v minutách za léta 2014 až 2016.“ Dotazník se ale neptá, kolik stráví moje matrikářka času jeho vyplňováním.

Poslední dobou takto a rychle přibývají nároky byrokracie na starosty obcí a měst. Ve velkých městech, které mají desítky, stovky úředníků to možná zvládnou tak, aby na ně nedopadly až drakonické sankce udělované za porušení zákona. Na malých obcích městech jsou na tuto veškerou agendu dvě až tři osoby a to ještě často neuvolnění funkcionáři, vykonávající své funkce po svém zaměstnání či podnikání. Často tam má starosta k ruce jen účetní a to také často jen na zkrácený úvazek. Spolu s kontrolami na všechno možné, od dotací počínaje, přes bezpečnost práce, hygienu, hasiče až po audit, jde o takový rozsah agend, že je prakticky nemožné vše udělat bez chyby. Nedivím se proto, že celá řada starostů, které znám, už nebudou chtít v příštím roce chtít kandidovat a dělat starostu.

Právo, 13. 11. 2017