Tohle nemusí historicky křesťanská Evropa přežít

Strávil jsem několik dní v Bruselu a bylo to poučné. Po ulicích chodí vojáci se samopaly v plné polní s prstem na spoušti, policie občas uzavře celou ulici nebo park a do hotelu se chodí přes bezpečnostní rám jako na letišti. Naše průvodkyně razantně odmítla návrh na návštěvu arabských čtvrtí: „Zbláznili jste se? Nebudeme riskovat!“. V Paříži se chystají stavět za půl miliardy eur skleněný plot okolo Eiffelovy věže. Každoroční karneval v Nice se koná za betonovými zátarasy a ploty. Tajné služby všech zemí jsou v pohotovosti a monitorují potencionální radikály. Bezpečnostní opatření jsou důležitá, ale teroristé zcela jistě vymyslí nový způsob, jak zabít několik desítek civilistů.

Nová hvězda německé politiky a žhavý kandidát na německého kancléře, do nedávna předseda Evropského parlamentu, Martin Schulz prohlašuje, že „migranti jsou pro nás cenní v tom, že přinášejí to, co Evropané již ztratili: víru v Evropu!“ Martin Schulz se v průzkumech veřejného mínění dostal na úroveň Angely Merkelové.

Nelze samozřejmě paušálně srovnávat migranty s radikály, zcela jistě to tak není, ale je potřeba neustále opakovat, že koncept multikulturalismu selhal a arabské či muslimské čtvrtě v evropských městech jsou téměř neřešitelným bezpečnostním a politickým problémem. A z těchto čtvrtí se radikálové rekrutují. Německá kancléřka chce vystěhovávat migranty, kteří nemají právo na azyl, ale oni po tisících mizí v šedých zónách těchto čtvrtí. Ve Středozemním moři působí posílená evropská pohraniční stráž a každý den loví z moře stovky migrantů, kteří mají od pašeráků nařízeno potopit své lodě, jakmile uvidí evropskou pohraniční stráž. Pašeráci i migranti vědí, že neposkytnutí pomoci topícím se je v Evropě trestným činem a porušením mezinárodních smluv a posádce by hrozilo dlouholeté vězení. Zachráněné převezeme, jak jinak, do Evropy.

Británie jako obranu zvolila brexit. Totální oddělení od EU, aby dosáhla totální kontroly své migrační politiky. Jako reakci na brexit navrhují špičky evropské politiky větší integraci, která zahrnuje mimo jiné i společnou azylovou politiku, tedy přerozdělování migrantů. Evropě pravděpodobně nejde pomoci. Zakládající země EU se dívají na nové členy jako na potížisty a nechtějí si přiznat, proč se dostaly do své dnešní bezpečnostní situace. A v rámci solidarity požadují export svých bezpečnostních problémů do nových zemí EU. Migrace tak formuje dva bloky zemí. Ty s výraznou muslimskou minoritou, kdy tuto minoritu v rámci politické korektnosti stále prohlašují za své obohacení, a ty země, které tuto zkušenost zatím nemají.

Bohužel nemám radu, kudy z toho ven. Jako demokraté musíme počkat na nové volby, které umožní poslat do evropských struktur nové lidi, kteří provedou nutné reformy a vrátí EU k zakládajícím myšlenkám. Nicméně jde o dlouhodobý proces, který historicky křesťanská Evropa nemusí přežít.

Právo, 24. 2. 2017