Zeman ve Štrasburku

Ještě k projevu prezidenta republiky v Parlamentním shromáždění Rady Evropy

Projev prezidenta republiky v Parlamentním shromáždění Rady Evropy i následující mediální smršť jsou za námi, a tak je možné si v klidu říci, co se vlastně stalo. Nejprve však malý opravník:

Slova o Krymu nezazněla v „projevu“, jak nás mnoho žurnalistů informovalo, ale v odpovědích na otázky poslanců. Malý rozdíl, ale rozdíl.
Projev prezidenta si každý může najít na stránkách Hradu a prezident v něm celkem logicky, s použitím relevantních podkladů, vyjadřuje pochybnost nad účinností protiruských sankcí. Jako další příklad nefunkčních sankcí uvedl americké sankce proti Kubě, při nichž vydržel být Fidel Castro čtyřicet let prezidentem (zcela zchudlé) Kuby. Leitmotivem prezidentova projevu bylo, že úkolem Rady Evropy je posilovat přátelství mezi evropskými národy „od Atlantiku k Uralu“ (to není ze Zemanovy hlavy, to citoval Charlese de Gaulla).
Někteří komentátoři si tradičně pletli Radu Evropy s Evropskou radou, ale i to se ztratilo v mediální smršti. Rozdíl, ale docela velký.
Mezi deseti ad hoc otázkami následujícími po projevu prezidenta byla i ta od ukrajinského poslance Oleksii Goncharenka: „Jak může Rada Evropy a mezinárodní společenství zastavit ruskou represivní politiku zhoršení situace lidských práv na Krymu?“

„Báječná, báječná idea, ale politický svět je plný nádherných idejí. Některé z nich jsou dokonce politickým hřbitovem, “ začal svoji odpověď prezident. Poté dvakrát zdůraznil, že se jedná „pouze o jeho soukromý názor“ a „pouze jeho osobní návrh, nic víc“, a pronesl ony dvě zločinné věty, od kterých se distancovala jak česká vláda, tak český Senát.

Je anexe Krymu, jakkoli je zločinná a v rozporu s mezinárodním právem, hotová věc? Ukrajinci si dali do ústavy, že Krym je navždy součástí Ukrajiny, a k tomuto stanovisku se připojilo celé euroatlantické společenství a potrestali jsme Rusko sankcemi. Vlastně. . . sankcemi, které Rusko tolik nebolí, ale - jak se ukazuje - spíše bolí státy EU, resp. některé. Na plyn a ropu jsme sankce nedali už proto, že Německo po zákazu jaderných elektráren zvyšuje odběry zemního plynu z Ruska a nikdo přeci nechce (kvůli celistvosti Ukrajiny) zmrznout. Ukazuje se, že řada zejména německých firem investuje do ruského energetického průmyslu, a když USA vyhlásily sankce i na energetické investice, EU ihned nesouhlasila.

Na tom, že sankce nefungují, se veřejně shoduje nejen český prezident, předseda českého Senátu a česká Hospodářská komora, ale i řada západoevropských analytiků, o jejichž data se český prezident ve svém projevu ve Štrasburku opíral. Variantu války NATO s Ruskem kvůli vrácení Krymu Ukrajině všichni vyloučili hned na začátku. Nevzpomínám si, kdo to byl, ale někdo barvitě popsal, jak po jaderné válce, pod oblohou pokrytou jaderným prachem zcela zničené Rusko pod dozorem zcela zničené Evropské unie předává zcela zničené Ukrajině zcela zničený Krym. Tudy cesta také nevede.

Zemanův návrh možná nebyl vysloven ve správné době na správném místě a pravděpodobně nebyl ani správný. Odmítli ho jak Rusové, tak Ukrajinci. Ale byl to alespoň nějaký, jeho osobní, návrh jak dál.

Máme ve světě několik podobných případů „zamrzlých konfliktů“. Podněstří v Moldavsku již dvacet pět let hlídají „ruské mírové sbory, tzv. bílé přilby“. Díky tomu je Moldavsko již dvacet pět let nejchudší země Evropy, rozpadlá země bez kontroly svých hranic. Zahraniční kapitál do takové země nepřichází. Většina dospělých Moldavanů pracuje v Evropě, aby uživili své rodiny. Řešení v nedohlednu. Není to dobře, není to správné, nesouhlasím s ruským chováním, ale co s tím? Sám nevím. Nejvíce však trpí obyčejní chudí Moldavané.

Jaký může být další vývoj na Ukrajině, na Krymu a na Donbase? Konflikt tam tzv. „zamrzá“, a to pravděpodobně na dlouhou dobu. Máme sankce, které však nefungují, mezinárodní společenství uzavřelo Minské dohody, které se však neplní, ale ty o Krymu dokonce raději neobsahují ani slovo. Oligarchové, kteří řídí Ukrajinu, si na válku na Donbase již zvykli. Jsou to oni, kdo dodává státu válečný materiál a zásoby. Oligarchům válka zřejmě až tak nevadí, protože na válečných dodávkách do Donbasu dále bohatnou a podle interních informací se zónou konfliktu i obchodují.

Naopak živořící Ukrajinci, v zájmu přežití, pracují za nízké mzdy po celé Evropě. Půl milionu jich žije i mezi námi. Zeptejte se jich, co si myslí o Krymu a o válce na Donbase. Zajeďte si na Podkarpatskou Rus, kde je průměrný měsíční plat sto eur, a zeptejte se těch lidí, co si myslí o Krymu. Jejich odpovědi se příliš neliší od mínění prezidenta: „Krym je ztracen tak jako tak, ale hlavně je důležité za každou cenu ukončit válku na Donbase. I za cenu, že když chtějí jít, ať jdou.“ Od slavného Majdanu a převzetí moci demokratickou opozicí se korupce na Ukrajině nezmenšila, životní podmínky lidí se nezlepšily, moc oligarchů nepoklesla. A přitom o tom byl Majdan. Každý z nás slyšel o nějakém českém investorovi, který se pokoušel na Ukrajině podnikat a jeho investice byla zmařena. Znalci Ukrajiny říkají, že i v Rusku je několikanásobně lepší právní jistota podnikání!

Současný stav není dobrý, ale Evropě levná pracovní síla z Ukrajiny vyhovuje, a tak (kromě českého prezidenta) nikdo další řešení nehledá. Souhlasím se všemi, kteří říkají, že nemůžeme akceptovat podobné chování Ruska. Ukrajina ve spolupráci s Evropskou unií udělal plno chyb, které spolu s neobhajitelným chováním Ruska vedly k současné situaci. Nenalezneme-li však nějaké řešení současné patové situace, bude Ukrajina nadále chudnout, její lidé budou muset nadále pracovat jako námezdní síla v zahraničí a ukrajinští oligarchové budou nadále bohatnout.

Prezident Zeman říká, pojďme s Ruskem jednat, pojďme se snažit najít řešení. Ale to samozřejmě nepřipadá v úvahu! Český prezident je přeci ruský šváb!