Nebezpečí na Balkáně

Radikální islám v Bosně a Hercegovině je problémem celé Evropské unie

Chorvatská prezidentka Kolinda Grabar-Kitarovićová v poslední době několikrát na mezinárodních fórech otevřela problematiku vzrůstajícího počtu radikalizujících se osob v Bosně a Hercegovině. Mluvila nejen o návratech bojovníků z Islámského státu, ale i o vlivu arabských států z Perského zálivu. Z Bosny a Hercegoviny přicházejí zprávy a nákupech nemovitostí investory z arabských zemí a o zvyšujícím se vlivu radikálního islámu zejména na vesnicích. V zemi stojí více než 800 mešit, z nichž některé mají imámy vyslané z arabského světa. Bosenský ministr vnitra slova chorvatské premiérky popírá, žádné takové informace prý nemá.

Připomeňme si, že Bosna a Hercegovina je státním útvarem, jehož přesná definice nebyla nikdy formulována. Současné státní zřízení bylo dáno podpisem Daytonské mírové dohody v prosinci 1995, kdy také v Sarajevu skončila válka. Ústava, která byla součástí dohody, říká, že stát Bosna a Hercegovina se skládá ze dvou entit: Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky Srbské. Bosna a Hercegovina má dvojkomorovou legislativu a tříčlenné Předsednictvo složené z členů každé hlavní etnické skupiny. Nicméně výkon ústřední vlády je velmi omezený, neboť země je do značné míry decentralizovaná a skládá se ze dvou výše uvedených autonomních entit a regionu Brčko, který patří pod místní vládu. Federace Bosny a Hercegoviny je pak sama o sobě složitá a skládá se z 10 federálních jednotek – kantonů.

Bosna a Hercegovina je (vedle Kosova) podle mého názoru nejproblematičtější zemí z postjugoslávského prostoru. Země je nejednotná, vládní struktury do značné míry nefunkční, neexistuje spolupráce mezi entitami, kantony, ekonomika nefunguje, korupce je všudypřítomná, nezaměstnanost stále vyšší (mezi mladými kolem 57 procent), celé generace prochází vzdělávacím systémem s jasnou segregací. Smíření se nezdařilo: Srbové se chtějí odtrhnout, Chorvaté opouštějí zemi a ti, kteří zůstali, si přejí vlastní entitu.

Většina místních obyvatel nepovažuje Bosnu a Hercegovinu za svou zemi, 87 procent je názoru, že se země ubírá špatným směrem, 77 procent mladých chce zemi opustit. Pouze za poslední čtyři roky se vystěhovalo 70 tisíc obyvatel. Ačkoliv milion původních obyvatel Bosny žije v zahraničí a většina mladých chce zemi opustit, obyvatelé také přibývají. Byť se nejedná o masivní migraci, jde o (zejména chudší) občany Kataru, Kuvajtu a Saúdské Arábie, kteří jsou v Bosně uchváceni zelenou přírodou a dostatkem vody. Jen na občany Kuvajtu je v Bosně registrováno 230 firem, které skupují půdu a nemovitosti. Bosna pro ně znamená zemi zaslíbenou.

K této plošné akci skupování pozemků navíc přibývá i stoupající příklon zatím ne příliš početné části místních muslimů k ortodoxním formám islámu. Úřady jejich počet odhadují na cca 3000, s tím, že cca 200 - 300 z nich je možné označit za radikály. Kuvajťané a Saúdové, kteří se stěhují do okolí Sarajeva, si s sebou přivážejí také imámy proškolené v islámských školách a institutech v Saúdské Arábii a Kataru. Ve svém důsledku je to jeden z důvodů, proč roste počet wahhábistů. Tito Arabové si kupují přízeň místních tím, že platí mladým Bosňanům islámská studia na vysokých školách, a jejich rodiče se tak nemusí strachovat o jejich vzdělání.

Je pouze spekulací, zda je celý proces záměrný plán muslimských politiků vytvořit další muslimskou enklávu v Evropě. Za hlavní motiv přesídlení noví obyvatelé uvádějí zajištění „místa k životu“ poté, co v Zálivu přestanou kvůli klimatické změně existovat podmínky pro lidskou existenci. Bosna a Hercegovina je pro ně kulturně a nábožensky vstřícná a nemovitosti jsou zde za hubičku. Navíc místní politici jsou ochotni prodat nos mezi očima, a tak jim stojí v cestě minimum překážek.

Ačkoli Bosna a Hercegovina podala přihlášku do EU, sama Unie své rozšiřování zastavila a řeší zejména své vnitřní problémy. NATO, které také s Bosnou zahájilo jednání o členství, řeší, co s Tureckem. Budoucnost Bosny a Hercegoviny tak vzali do „péče“ Turci a státy ze Zálivu. Pro Chorvatsko, které na tuto problematiku zatím bezúspěšně upozorňuje, je však radikalizace muslimů v Bosně a Hercegovině problémem, protože s touto zemí sdílí tisíc kilometrů společné hranice. Prostupnost této hranice pro potenciální radikály je do Chorvatska a tím do Evropské unie mnohem větší než z arabského světa. Radikalizace islamistů v Bosně a Hercegovině je tak problém nás všech.