Evropská unie není dojná kráva

Za vážnější ovšem považuji zjevně klíčový politický názor pana europoslance Jana Březiny na fungování Evropské unie, který z jeho textu ocituji: „Jediným spolehlivým měřítkem úspěšnosti každé jednotlivé členské země je vyjednaná výše finančních prostředků z evropského rozpočtu.“ Ideály Evropské lidové strany, kterou pan europoslanec reprezentuje, se tak scvrkly na pouhé přetahování o peníze. Kde je touto frakcí tak protežovaná evropská solidarita, subsidiarita a všeobjímající rozmanitost? „Pokud jde o prosazení specifických zájmů, kdy kope každý stát sám za sebe, skví se na našem kontě na rozdíl od ostatních nula,“ přitvrzuje svůj pohled na fungování Unie pan poslanec.

Na rozdíl od konsenzu všech tří vládních stran, podle nichž české priority nejlépe prosadíme aktivní účastí v přátelích koheze i tzv. like-minded státech podporujících úsporný rozpočet, tvrdí Jan Březina opak, aniž by doložil, v čem nás spojenectví pouze s jednou skupinou států může při vyjednáváních posílit a v čem diskuse na obou platformách oslabit. Upozorňovat na speciální kompenzace pro Slovensko za odstavení Jaslovských Bohunic považuji od poslance Březiny za špatný vtip.

Jde v EU opravdu pouze o to, vytahat z bohatších zemí co nejvíce peněz? Kam však budeme v budoucnu patřit my? Je zřejmé, že výše naší národní alokace bude v nadcházejícím období každopádně nižší než v současnosti. To je ale důsledkem prostého faktu, že české regiony bohatnou. „Problémem“ je, že bohatneme, a budeme tedy dostávat na kohezi méně. Zatímco v roce 2003 dosahovalo Česko v HDP na obyvatele asi 66 procent unijního průměru, v roce 2010 vzrostl tentýž ukazatel již na 74 procent. Ostatně Slovinsko, nejrozvinutější ze států tzv. východního rozšíření Unie v roce 2004, které je v souladu s postojem pana Březiny členem pouze přátel koheze, ztrácí na celkové alokaci v kohezi mnohem více.

Důležitá je struktura rozpočtu Pokud ministr financí ČR, mimochodem člen TOP 09, která je v české exekutivě jedinou spojnicí k Evropské lidové straně, navrhl členství ve skupině like-minded, udělal z mého úhlu pohledu logický krok, korespondující se zájmy českého daňového poplatníka, z jehož daní musí být projekty placené z unijních peněz spolufinancovány. Právě proto by nám mělo na smysluplnosti utrácení prostředků evropského rozpočtu záležet – kohezní politiku si totiž v nemalé výši musíme přímo spolufinancovat z peněz vybraných od českých voličů. Proto je také důležitější debata o struktuře rozpočtu než úsilí o jeho maximální výši. Opravdu pan Březina chce požadovat od evropského rozpočtu a evropských záchranných fondů či mechanismů co největší platby, až do úplného zničení těch zemí, kterým ekonomika ještě šlape?

V době všeobecných škrtů nelze ostatně nepožadovat po administrativě Evropské unie to samé. Vždyť základní plat zaměstnanců Evropské komise se pohybuje v nemalé výši cca 63 tisíc až cca 440 tisíc korun měsíčně. Například v hierarchii Evropské komise výše postavená sekretářka si může vydělat cca 200 tisíc korun. K tomu mohou získat zaměstnanci evropských institucí ještě další bonusy. A jejich dovolená může v rámci různých výhod dosáhnout až 85 dní za rok. Zatímco v Česku se veřejnost, média i část populistických poslanců pohoršují nad tím, že by si zákonodárci zrušením zdanění náhrad mohli přilepšit několik tisíc korun, nikdo se nepozastavuje nad tím, že platy europoslanců s cestovným a náhradami dosahují 300 tisíc měsíčně. Unie a její administrativa jsou pro česká média svatý grál, který se nekritizuje. Nezáviďme administrativě EU její platy, ale zapojme ji do stejné veřejné debaty o úsporách, jaká je tomuto tématu věnována v Česku.

Pokud citací jediného klasika ve svém textu, tedy V. I. Lenina, europoslanec Březina vyjadřuje obavu, abychom nedělali Velké Británii žádající plošné škrty užitečného idiota, znamená to snad, že členstvím v přátelích koheze hrajeme roli užitečného idiota současně i Polsku? Británie na jedné straně a Polsko na straně druhé ve skutečnosti představují z hlediska svých představ o rozpočtu dva krajní póly názorového spektra. Z hlediska prognózy vývoje i současného postavení ČR je přitom logické, že se nacházíme ve středové pozici, tedy na průsečíku zájmů států přátel koheze i stoupenců úsporného rozpočtu.

Lidové noviny, 18. 12. 2012