«2012»

Řecko jako kolébka demokracie a EURO

Rozhodnutí, zda Řecko má, či nemá opustit EURO je zcela jistě nesmírně složité a evropským státníkům ho nezávidím. Ať již Řecko v eurozóně zůstane, či nikoliv, bude to stát ostatní státy hodně peněz, bude to mít řadu negativních důsledků a jakékoli rozhodnutí bude mít spoustu kritiků. Sám se kloním k variantě návratu Řecka k národní měně, ať se bude nazývat jakkoliv. Všichni však víme, že nejde pouze o EURO v Řecku, ale o otázku politické unifikace Evropské unie a odchod Řecka by mohl tento politický cíl ohrozit.

Považuji však za nutné uvést na pravou míru argumenty některých eurooptimistických politiků, že Řecko nesmí opustit eurozónu již proto, že se jedná o stát, kde vznikla demokracie. Ano, 509 let před Kristem byly ve starověkém Řecku skutečně definovány základní principy fungování státu, které v podstatě přetrvávají dodnes. V samotném starověkém Řecku však tyto zákony vydržely platit pouze několik desítek let. Zachraňovat kvůli tomu Řecko před bankrotem je asi tak logické, jako kdyby Američané financovali záchranu Španělska, protože to byl Kolumbus, který pod španělskou vlajkou objevil Ameriku. Jakou demokratickou životní zkušenost mají současní Řekové? Po vítězství nad nacistickými okupanty za druhé světové války byl upevněn monarchistický režim, který měl pod kontrolou veškerý tisk a informace.

Armádní převrat v roce 1967 zavedl v zemi výjimečný stav a zrušil monarchii, avšak až v 70. letech docházelo k postupnému předávání moci do rukou civilní vlády. Je potřeba si přiznat, že se současné Řecko od dob Platóna trochu změnilo. Jaké jsou ale výsledky a chování novodobých řeckých demokratických vlád? Hluboké zadlužení Řecka má počátek ve druhé polovině 90. let 20. století. V roce 1997 řecké hlavní město Athény získalo právo na pořádání olympijských her 2004. Kromě nových sportovních areálů bylo kompletně rekonstruováno mezinárodní letiště, výrazně rozšířeno athénské metro a příměstský dopravní systém. Okolo metropole byla postavena nová dálnice. Velmi často předražené stavby byly financovány ze státních peněz, evropských fondů a půjček, za které ručil stát. Řecko nebylo v roce 1998 přijato do eurozóny, když nedokázalo splnit konvergenční kritéria. Poté začala řecká vláda falšovat statistiky o velikosti rozpočtového deficitu a současně pomocí nekalých transakcí prostřednictvím investiční banky Goldman Sachs opticky snižovala výši zadlužení státu.

Tyto machinace pomohly Řecku k přijetí eura od roku 2001. Do té doby si Řecko pomáhalo „umazávat“ dluh také pomocí devalvace drachmy; po vstupu do eurozóny zase získalo přístup k levnějším půjčkám na další a další investice. V březnu 2004 Eurostat podruhé odmítl statistická data poskytnutá řeckou vládou jakožto zmanipulovaná a následně též Evropská komise obvinila Řecko ze špatné fiskální politiky. Všechny vlády však pokračovaly v praktikách svých předchůdců a v letech 20052009 Eurostat každoročně zpochybnil řeckou fiskální statistiku.

Dnes jsme v Řecku svědkem demonstrací, zapalování aut, vyvádění peněz do švýcarských banka odhalování,jak se na falešném čerpání nejrůznějších dávek a podpor podílely nejširší vrstvy obyvatelstva. Po zveřejnění výsledků posledních řeckých voleb si musíme položit otázku, zda dva a půl tisíce let po vzniku demokracie chceme Řeky zachraňovat i proti jejich vůli.

Českobudějovický deník 5. 6. 2012