• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

Český státní svátek na Podkarpatské Rusi

Český státní svátek 28. října jsem letos strávil na Ukrajině, respektive na Podkarpatské Rusi. S náměstky ministrů obrany a zahraničí jsem v Užhorodě kladl věnce na hroby českých legionářů a vyznamenával posledních šest žijících členů Svobodovy armády.

Byl již večer, když jsme se vypravili na téměř tříhodinovou cestu autem do Koločavy. Byl jsem na Podkarpatské Rusi poprvé v životě a upřímně jsem se na tu cestu těšil. Do Koločavy jsme dorazili pozdě v noci a zastavili před hospodou Četnická stanice, kde za první republiky opravdu skutečná četnická stanice bývala. Z mrazivé tmy, protože veřejné osvětlení běžně nefunguje, jsme vešli do hospody a okamžitě na nás dýchla přátelská a nostalgická atmosféra Československa třicátých let. Byli jsme doma. I ceny byly jak z období první republiky. Zelná polévka, těstoviny s hřiby a dva půllitry ukrajinského piva stály tři eura. Hospodská Natálka mluví česky a kromě vedení hospody je ještě učitelkou v místní škole a správcovou v Muzeu Ivana Olbrachta.

Po noclehu v trochu profukujících pokojích jsme se probudili do sice mrazivého, ale nádherného rána v krásné přírodě. Koločava a její okolí je okouzlující a nedivím se, že si tento kraj čeští turisté ve třicátých letech zamilovali a její kouzlo pro Čechy trvá dodnes. Téměř na každém kroku potkáváte v Koločavě českou historii.

Můžete položit kytičku k památníku padlých českých vojáků a k hrobům českých četníků (zastřelených Nikolou Šuhajem). Prohlédnout si muzeum Československé školy, což je opravdová československá škola (včetně bytu pro učitele), která se ukazuje přesně tak, jak ve dvacátých a třicátých letech fungovala. Podívat se můžete do skanzenu lidových staveb, který je plný památek právě na československou přítomnost.

Předtím, než zapálíte svíčku nad loupežníkovým nenápadným hrobem, můžete také zhlédnout film o Nikolovi Šuhajovi od Olbrachta a Vančury. Bronzový Ivan Olbracht navíc stojí i před místním obecním úřadem, pískovcový Nikola Šuhaj pak hned za rohem. Na historii Podkarpatské Rusi v předválečném Československu se zde zkrátka vzpomíná jako na nejlepší období v historii této oblasti.

Českobudějovický deník, 15. 11. 2012