Albánci všech zemí, nespojujte se!

Albánie, která je dnes členem NATO, má bezvízový styk s EU a v letošním roce usiluje o získání kandidátského statusu EU. Mezinárodním společenstvím je považována za stabilizační prvek regionu. Za celých dvacet let se na vnitropolitické scéně Albánie neobjevily žádné nacionalistické tendence, albánští představitelé přistupovali konstruktivně (a trochu chladně) k vytváření nezávislého Kosova a pomáhali vždy tlumit nacionalistické snahy v Makedonii a dalších sousedních státech. Albánské politice vévodí dvě velké strany – demokratická a socialistická – které nikdy nezařadily ani slovo z nacionalistické rétoriky do svých programů. Nicméně, střídání těchto dvou stran u moci vytvořilo silný korupční a klientelistický systém a to zas vyvolalo mezi obyvatelstvem touhu po změně. A ta může nastat.

Tak jako v mnoha jiných evropských zemích získávají nacionalisté hlasy frustrované části obyvatelstva, tak i v Albánii vzniklo nacionalistické hnutí, nyní přetransformované na politickou stranu – Red and Black Allinace. Stranu, jejíž název odkazuje na červeno-černý albánský prapor, vede ambiciózní právník Kreshnik Spahiu, který kvůli tomuto politickému angažmá opustil místo náměstka Nejvyšší justiční rady Albánie. Nová strana může nejen nacionalisticky ovlivnit albánskou politiku, ale hlavně povzbudit albánské menšiny v okolních zemích, kde mnozí Albánci sní staletý sen o velké Albánii.

Politické vedení Albánie, existující politické strany i diplomatická komunita v Albánii se nacionalistické strany oprávněně obávají. Zejména v sousedních zemích mohou zapálené nacionalistické vášně vést k obdobě toho, co se událo v 90. letech na Balkáně. S mandátem Rady Evropy jsem měl možnost v posledních patnácti letech monitorovat volby v okolních státech s albánskou menšinou, ať již Makedonii, Černé Hoře či srbském Sandžaku a všude, opravdu všude, žije mezi etnickými Albánci „duch velké Albánie“. A jak vypadá vlajka samostatného Kosova? No přeci úplně stejně jako vlajka Albánie.

Samostatné demokratické Albánii je dvacet let. Cesta k dnešní demokracii a stabilnímu státu nebyla jednoduchá. Postkomunistická albánská společnost prošla řadou složitých událostí, cesta byla lemována mrtvými i vypálenými budovami. Nacionalismus, který otevírá nová politická strana je tak hraním si se sirkami ve stodole. Příkladů existujícího napětí v albánské diaspoře máme stále dost. V Kosovu musí mezinárodní síly stále chránit ostrůvky srbského obyvatelstva před albánskými fundamentalisty. Albánii a její okolí tak zřejmě čeká další zatěžkávací zkouška její nové demokracie. Nezbývá nic jiného než doufat, že se nejčernější scénáře nenaplní, a my budeme moci o Albánii mluvit jako o stabilním demokratickém státu i v následujících dvaceti letech.

Českobudějovický deník 17. 5. 2012