• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

Kůrovcová kalamita se týká i ministra Brabce

Andrej Babiš kritizuje stát za přístup ke kůrovcové kalamitě. Podle ministra životního prostředí v demisi Richarda Brabce (ANO) stát čelí největší kůrovcové kalamitě od dob Marie Terezie. Na vině je podle Babiše bývalé vedení ministerstva zemědělství, které nedostatečně komunikovalo s ostatními resorty a nechalo situaci dojít až do současného stavu. A tak vláda promptně našla viníka a ministr zemědělství odvolal ředitele LČR Daniela Szóráda.

Stačí se však podívat do zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, tedy lesního zákona, kde se v § 50 píše: „Ministerstvo životního prostředí v rámci výkonu vrchního státního dozoru dozírá, jak orgány státní správy, právnické a fyzické osoby dodržují ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení a rozhodnutí vydaných na jeho základě. Je oprávněno ukládat opatření k odstranění zjištěných nedostatků.“

Předpokládám, že si pan premiér ještě nedal všechny souvislosti dohromady, protože by jinak musel s okamžitou platností odvolat právě ministra životního prostředí. Richard Brabec před několika dny připustil, že vzniklá kalamita způsobila škody státu v miliardách korun, o které klesly zisky LČR. Za takovou škodu státu by měl pochopitelně někdo nést odpovědnost. Tím odpovědným je právě ministr Brabec, protože jeho ministerstvo mělo již dávno ze zákona konat a nekonalo.

Čísla byla k dispozici, ale ministr Brabec si pravděpodobně nevšiml, že se v roce 2015 vytěžilo v ČR 1,5 mil. m3, v roce 2016 již 3 mil. m3 a v roce 2017 dokonce 4,5 mil. m3 kůrovcového dříví. V přepočtu na plochu se jedná o cca 22 000 ha vykáceného lesa na celém území ČR. Ministerstvo životního prostředí nekonalo podle zákona pravděpodobně také proto, že v tu dobu s podporou nevládních ekologistických organizací protlačovalo Parlamentem novelu zákona 114/92, která v Národním parku Šumava naopak kůrovcovou kalamitu masivním rozšířením bezzásahových zón nastartovala. Ekologisté z nevládních organizací tehdy prohlašovali, že „kůrovec je lékař lesa“ a ministerstvo k tomuto názoru cudně mlčelo.

Díky novele zákona 114/92 museli vlastníci lesů přestat zasahovat proti kůrovci v bývalých prvních zónách Národního parku Šumava, kde měli výjimku od MŽP k asanaci kůrovcové hmoty, tyto zóny se ale změnily na „přírodní zóny“. Většinou tyto „zásahové první zóny“ sloužily jako nárazník, aby byl kůrovec udržen uvnitř parku. Teď ale jsou tyto pufrační zóny líhništěm kůrovcové kalamity, která vzniká v hospodářském lese na hranicích s NPŠ.

Je tedy velkým paradoxem slyšet od ministra Brabce současná slova o ekologické katastrofě. Nyní se jedná o celou Českou republiku, ale když v Národním parku Šumava díky kůrovcové kalamitě odumřela nebo byla vykácena téměř stejná plocha, ekologisté jásali.

Právo, 22. května 2018