• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

Světem zapomenutá autokracie

Jedno novodobé běloruské úsloví říká, že „Lukašenko má štěstí na Bělorusy, ale Bělorusové nemají štěstí na Lukašenka“. Pravděpodobně si neumíme vůbec představit, jak byla tato země v minulém století těžce zkoušena. Bělorusové ztratili ve válce třetinu obyvatelstva, žili v Sovětském svazu a v osmdesátých letech je ekonomicky a zdravotně dorazil Černobyl. Po těchto tragických zkouškách jsou Bělorusové opravdu vděční a ukáznění a k Lukašenkovi říkají: „Nemáme jinou volbu.“

Ale všimli jste si? Ještě před pěti lety byl Alexandr Lukašenko v Evropě vnímám a kritizován jako poslední diktátor a Bělorusko jako poslední evropský autoritářský režim. Dnes je z něj mírotvorce poskytující ve své politicky stabilní zemi prostor vládám Evropské unie a Ruska k jednáním o budoucnosti konfliktu na Donbase. A Bělorusko je na mezinárodní scéně vnímáno jako „země dialogu“. Přitom se uvnitř Běloruska nezměnilo za těch pět let nic. Vůbec nic.

Lidé jsou dále zavíráni za svoji politickou opoziční činnost, tedy za výtržnictví, politickým stranám a spolkům je odmítána registrace, což vede k trestům za nelegální sdružování, opoziční aktivisté jsou likvidováni drakonickými pokutami.

Také tím, že v Bělorusku je volně dostupných několik hlavních ruských televizních kanálů, lidé mají nejvíce informací z Ruska než ze západní Evropy. Země je proto dnes také spíše prorusky naladěná. Ostatně ani opozice se neshodne na tom, jsou-li nejdůležitější věcí svobodné volby, protože by je prý po dvacetileté mediální masáži stejně vyhrál Lukašenko.

Běloruská města jsou extrémně čistá, soukromí investoři (mnohdy z Ruska) staví nové byty, lidé jsou čistě oblečení, byť jim výplaty stačí pouze na nájem a jídlo. Rozdíl mezi otevřenou a konkurenceschopnou tržní ekonomikou je v běloruských továrnách, které jsem měl možnost navštívit, obrovský. Vláda se snaží zakládat společné podniky se západoevropskými investory, aby oživila dosud zapouzdřenou průmyslovou výrobu, a je potřeba dodat, že zároveň dbá na dodržování smluv. A to je opravdu významný rozdíl oproti Ukrajině nebo Rusku.

I s ohledem na současné jednání USA a Severní Koreje je možné, že je dnes světovým představitelům milejší autoritářsky vedená, chudá, ale relativně stabilní země, než zmatek a násilí, které vládne na Ukrajině. A Bělorusko se opravdu nenachází v dobré geopolitické situaci. „Když se ruský medvěd otočí v brlohu, v Bělorusku se všechno zatřese,“ stručně komentuje složitou pozici jeden z opozičních představitelů. „Jde o to, jak vyměnit Lukašenka a přitom nevyvolat ruskou agresi,“ dodává. Bohužel, k pokojné výměně běloruského prezidenta ale geopolitická situace nepřispívá. A ke generační výměně čtyřiašedesátiletého autoritářského prezidenta je ještě daleko. Bělorusové prostě nemají na Lukašenka štěstí.

www.NeviditelnyPes.cz, 19. 6. 2018