• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

Začíná bitva o Roklanskou chatu na Šumavě

Dnes již neexistující Roklanská hájenka z poloviny 19. století se nacházela v nadmořské výšce 1184 m n. m. a šlo o nejvýše položené trvale obývané stavení na Šumavě. Nejprve sloužila lesním dělníkům, pak hajnému a poté revírníkovi, který řídil lesní hospodaření v revíru Roklan. Jde o šumavské mýtické místo, o kterém píše šumavský spisovatel Karel Klostermann ve svém románu Ze světa lesních samot nebo ve sbírce Črty ze Šumavy (např. povídka Letní hosté v lese).

V první polovině 20. století nastává rozmach turistiky. Lidé touží poznat místa, která Karel Klostermann a další spisovatelé popisovali. Tak zde byly vybudovány povalové chodníčky a vyznačeny turistické trasy. Roklanská hájenka se stala u turistů oblíbeným místem, kde bylo možné dostat občerstvení, případně i nocleh. V letech 1935-1936 zde Klub československých turistů vybudoval novou chatu – původní hájenka náporu turistů už nestačila. Poblíž Roklanské hájenky tedy podle projektu významného sušického architekta a stavitele Karla Houry vznikla Roklanská chata. Současná vedení Národního parku Šumava a Ministerstva životního prostředí prosazují filosofii přeměny kulturní krajiny Šumavy v tzv. „divočinu“. Symbolem této přeměny je ponechávání rozsáhlých ploch bývalých hospodářských lesů záměrnému zničení kůrovcem a na této devastaci lesa zakládá park „nové pralesy“. Součástí této filosofie je dále likvidace či uzavření původních historických cest, na které turisté nemají přístup ať již z důvodu ochrany tetřeva či nedotčené šumavské přírody. A je-li příroda „nedotčená“, je potřeba zlikvidovat poslední zbytky původního osídlení a tvářit se, jako že tam nikdy člověk nevkročil.

Správa Národního parku Šumava, která se pyšní svou transparentností, podala v tichosti na stavební úřad v Kašperských Horách žádost o demolici chaty pod Roklanem. Že s likvidací Roklanské chaty zmizí i část Klostermannovy Šumavy, část kulturního dědictví našich předků, které je symbolem sounáležitosti člověka s přírodou, to ani Správu parku ani Ministerstvo nezajímá. Šumavské spolky nesouhlasící se současnou filosofií ochrany přírody na Šumavě a uzavíráním rozlehlých částí parku před veřejností se již nahlašují do správního řízení a chtějí demolici Roklanské chaty zabránit. Tím spíše, že na Správě parku leží projektová dokumentace k rekonstrukci Roklanské chaty, kterou nechal zpracovat minulý ředitel parku.

Všichni máme v paměti, jak komunistická moc na Šumavě bourala desítky obcí, osad, kostelů i hřbitovů. Je neuvěřitelné, že současná ochrana přírody postupuje stejným směrem. Je fascinující, kolik mají zelení a rudí společného.

Vyšlo v MF Dnes dne 2. 6. 2022