• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

K nově zpřístupněnému pramenu Vltavy

Šumava má další atrakci: zpřístupněný „opravdový“ pramen Vltavy. Vedení NPŠ však správně připouští, že pramenů je více a ten nově zpřístupněný je pouze jeden z nich. Jde-li tedy o pramen symbolický, proč nestačila původní studánka? Odpověď je prostá: staleté stromy okolo ní nechala Správa NPŠ sežrat kůrovcem. A aby souše nepadaly na turisty, musela je nechat pokácet. Mrtvé stromy působí tísnivým dojmem, a tak bylo potřeba „pramen Vltavy“ přeložit. A to přesto, že informační tabule u původního pramene stále ještě hlásá, že se jedná o „nejzachovalejší zbytek původní horské smrčiny se stromy starými až 400 let“.

Dnes u mrtvých stromů stojí aktivisté Hnutí DUHA a přesvědčují veřejnost, že uschly stářím. A Správa NPŠ? Ohlásila, že všechny informační tabule vymění.Že to stojí peníze? Těch má Správa NPŠ dost. Jen za vytěžené dřevo letos dostane okolo půl miliardy. A další stovky milionů dostává ročně od státu jako dotaci. Humorně při tomto pohledu působí tvrzení ekologistů, že „bezzásahovost“ na Šumavě je levnější než tradiční lesnické hospodaření. Naopak, šumavský experiment s „bezzásahovostí“ nás již stál miliardy.

Několik let nás vedení NPŠ ujišťovalo, že má kůrovce pod kontrolou, a tvrdilo, že se v národním parku nesmí kácet, že přeci nejde o hospodářský les. Dnes na Šumavě graduje kůrovcová kalamita, pracují zde desítky harvestorů a těží se nejvíce dřeva v historii.Dnes již všichni vědí, že kůrovce nelze zároveň masivně množit v bezzásahových zónách a zároveň ho úspěšně likvidovat v sousedních lesích. Stále mi však chybí prohlášení vedení NPŠ: Spletli jsme se, byl to omyl,mýlili jsme se. Asi čekám marně.

Mladá fronta DNES, 8. 7. 2010