• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »

Kde začaly problémy se zvýšením cen elektřiny?

Je nepochopením politické zodpovědnosti, když se dnes podnikatelé a občané rozčilují na Nečasovu vládu, že hrozí zvýšení cen proudu díky podpoře fotovoltaiky. Kteří politici jsou za tuto finanční katastrofu opravdu zodpovědní? Podíváme-li se na hlasování o tomto zákonu v Poslanecké sněmovně (180/2005), zákon prohlasovala koalice ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL s pomocí KSČM. ODS byla kompletně proti. Ze stenozáznamu z jednání Poslanecké sněmovny z roku 2005 si však můžeme přečíst, že již tehdy zazněla varování před dnešními problémy. Poslanec Martin Říman: "Náklady na provoz toho, co nazýváme obnovitelné zdroje a výroba energie z obnovitelných zdrojů, budou nás všechny stát ročně 8miliard korun.

To je závěr Energetického regulačního úřadu. Myslím si, že ani my, ani vy, nikdo nemá důvod těmto závěrům nevěřit. 8 miliard korun - nikoliv jednorázová platba, ale 8 miliard korun ročně. To znamená, že každý občan České republiky zaplatí za elektrickou energii ročně o 800... Jen proto, že si někdo vymyslel velmi dobrý obchod, jak dostat peníze daňových poplatníků. Za 15 let, pokdy má tento zákon platit, je to miliard 120." A poslanec Oldřich Vojíř vybízel k odmítnutí tohoto zákona: "Já jsem, dámy a pánové, přesvědčen o tom, že nemusíme podléhat každé direktivě, kterou Evropa přijala... Byl bych pro, abychom tento zákon odmítli, případně v měkčí variantě vrátili k přepracování, a aby ten zákon pouze řešil malé decentralizované zdroje výroby elektřiny... a abychom vyvolali jednání v rámci Evropské unie o tom, že tato norma není normou ekonomickou. Tato norma naopak deformuje ekonomiku a deformuje volný trh s elektrickou energií."

V Senátu, kde v tu dobu vládní koalice neměla většinu, nás ekologický expert Bedřich Moldan přesvědčoval, abychom pro zákon hlasovali: "Myslím si, že je to signál, který je velmi důležitý. A proto jsem já osobně přesvědčen, že bychom tento zákon měli schválit." Podařilo se mu přemluvit senátory napříč politickým spektrem, aby zákon schválili. Již tehdy ale například senátor Kubera argumentoval, že "je to velký byznys. Svým dětem a vnukům zajišťujeme, že budou platit o 1 000 až 3 000 více za elektřinu. Je to typický příběh, kdy je zaobaleno do ekologických zájmů něco úplně jiného. Ptám se, proč tady chceme dát jistým investorům jistotu a proč jiným investorům tuto jistotu danou zákonem dát nechceme?" Následujících pět let ukázalo, že zelená lobby si prosadila v Česku bezkonkurenčně nejvýhodnější zákon na světě, který z nás udělal solární supervelmoc. Na počátku roku 2010 konečně došlo k částečné nápravě, i když náklady na nemravnou podporu jsou již tady.

A jak se na tuto finanční katastrofu dívá zelená lobby? Připouští si nějakou chybu? Za všechny to při projednávání novely zákona v Senátu prohlásil dnešní ekologický expert TOP 09 Bedřich Moldan: "Myslím si, že to je příklad normálního vývoje, který by takto měl postupovat. Docela dobře nechápu tu spoustu emocí, která provází tento zcela normální postup... Jde o reálnou a zcela ekonomicky podloženou postupnou transformaci ekonomiky tak, aby co možná nejlépe využívala veškerých přírodních služeb a neničila základnu ekosystému v globálním měřítku." A to již bylo známo, že v roce 2011 bude každá rodina platit jako podporu obnovitelným zdrojům 1 275 korun a každý průmyslový podnik se spotřebou 30 GWh 15 milionů korun ročně navíc.Problematika fotovoltaických elektráren je pouze dalším střípkem v mozaice, v níž hlasatelé zelené energie či boje proti globálnímu oteplování podléhají svodům byznysu a pod praporem ušlechtilých cílů a záchrany planety křiví svobodný trh, přičemž se jejich teorie mnohdy ukazují jako naprosto mylné.

Mladá fronta DNES, 1. 9. 2010