Lesník Petr Martan uspěl ve sněmovně s novou peticí na záchranu šumavských lesů

Krátce poté, co před rokem představil ministr životního prostředí Tomáš Chalupa návrh zákona o Národním parku Šumava (NPŠ), vznikla z iniciativy poradce v lesnictví Petra Martana ze sdružení Zachraňme Šumavu petice kritizující příliš velký rozsah tzv. bezzásahových zón v tomto zákoně. Protože počet podpisů pod peticí dosáhl během několika měsíců více než deseti tisíc, peticí se minulý týden zabýval petiční výbor Poslanecké sněmovny a bude se jí zabývat plénum Senátu.

O jaké argumenty opíral Petr Martan svoji úspěšnou petici? Návrh zákona, kterým se ministr Chalupa snažil najít dohodu mezi krajními názory na budoucnost Národního parku, navrhuje okamžité vyhlášení 26,5 procenta území NPŠ jako první zóny s tím, že v rozmezí dalších pětačtyřiceti let se tento rozsah rozšíří na 35 procent bezzásahového území. Petr Martan správně oponuje, že číslo 35 procent nevzniklo jako výsledek odborné analýzy či kvality lesů, ale jako kompromis mezi těmi, kteří chtějí 75 procent bezzásahovosti a dnes existujícími třinácti procenty.

Petr Martan v odůvodnění před petičním výborem Poslanecké sněmovny konstatoval, že dnes je již na Šumavě 15 tisíc hektarů suchého lesa a okamžitým či postupným vyhlášením prvních zón až na 35 procent území NPŠ uschne žírem kůrovce dalších devět tisíc hektarů lesů. Jsou to smrkové monokultury, kterým je nutné poskytovat ochranu proti kůrovci, tak jak tomu bylo po staletí. Autor petice připomněl, že rozsah lesů, které uschly během posledních dvaceti let, měly přirozenou cestou usychat sto let. Petr Martan také konstatoval, že lesnictví bylo založeno na principu, že úmyslem a rukou člověka může ubýt z lesa pouze tolik stromů, kolik jich přiroste. Tento princip by měl platit také pro národní park.

Petr Martan prokázal, že bude­li uplatněn návrh zákona, v lesích národního parku bude do budoucna usychání a vynucená těžba okolních napadených stromů rychlejší než přirůstání stromů. Již dnes je v druhých zónách vytěženo na 11 let dopředu.Národní parky jsou vyhlašovány proto, aby chránily něco mimořádného a něco mimořádně krásného. Mlází, které vyrůstá pod tisíci hektary uschlých lesů, není ani mimořádné a ani krásné, protože se nachází běžně po celé České republice.

Aby byl šumavský národní park parkem, mělo by v něm existovat několik desítek tisíc hektarů starobylých lesů ve stáří 100 až 300 let. Bohužel, tyto starobylé lesy uschly z vůle naivních a fanatických lidí, kteří se na několik let dostali k řízení ministerstva životního prostředí i národního parku. Nedávná historie ukázala, že národní park nebyl schopen tyto staré lesy uchovat pro budoucí generace a návrh předloženého zákona není schopen uchovat ty lesy, které ještě zůstaly. Petr Martan podtrhl, že na docílení druhové skladby a struktury lesů v národním parku se musí pracovat osmdesát let. Dvacet let bude trvat zalesňování kalamitních holin a následných šedesát let bude nutné uvolňovat buky a jedle a další žádoucí dřeviny, které by jinak zahynuly.Teprve poté bude docílen přirozený stav, kdy je možné lesy předat přírodě. Proto je špatná koncepce nařizovat zákonem, do kolika let se tak stane. Záleží totiž nejen na vůli člověka, ale i na přízni přírody.

Petr Martan před petičním výborem dosáhl toho, že jeho argumenty proti zákonu budou nedílnou součástí podkladů, které poslanci dostanou spolu s návrhem zákona. Samostatnou politickou kapitolou je však skutečnost, že návrh zákona poslanci ještě nedostali. Předložení údajně bránil nesouhlas Karla Schwarzenberga, jehož poradci Bedřich Moldan a Jakub Hruška jsou proti a také nesouhlas „jihočeského“ poslance Viktora Paggia ze strany LIDEM. Národní park Šumava tak bohužel dále zůstává v rukou politiků.

Českokrumlovský deník, Jindřichohradecký deník, Českokrumlovský deník, 11. 2. 2013