Regionální operační program (ROP) jako příběh o úspěchu, ale i lidské malosti

Regionální operační program (ROP) je jistě pozitivní příběh o rozdělených miliardách na podporu rozvoje Jihočeského kraje. Mám s ním osobní zkušenost. Za pozitivní zkušenost považuji, jak se Hluboká nad Vltavou, kde žiji, připravovala na čerpání dotací. Jak jsme od roku 2000 připravovali strategii rozvoje města s ohledem na čerpání dotací, jak jsme od roku 2002 posílali zaměstnance našeho oddělení pro dotace do starých členských zemí EU se učit, jak a na co psát projekty. A také jsme do první výzvy podali 16 projektů, mnohonásobně více, než srovnatelně velká města. Byl a jsem jako starosta na tuto strategii pyšný a jsem připraven ji kdykoli obhájit.

Mám ale také případovou studii projektu „Golfem proti drogám“. Je to hezká studie o hezkém projektu, který v Německu získal několik cen a bylo na něj vydáno několik stovek milionů dotačních marek a náš golfový klub ho pouze „implementoval“, abych nemusel napsat „opsal“. Ale ROP je také příběh o neúspěchu a o lidské malosti. Případová studie je o tom, jak starostové, kteří se na přípravu projektů vykašlali a s narychlo spíchnutou žádostí o evropské peníze neuspěli, se před svými občany očistili tím, že poukázali na golfu a dalších projektech, jak se „rozkrádají“ dotace. Bez ohledu na skutečnost, že se za dotace postavilo v Česku celkem 5 golfových hřišť (a v Evropské Unii desítky), byl v médiích hlubocký projekt jako odstrašující případ čerpání dotací zmíněn 120x. Položme si ale otázku, zda bylo úkolem žadatelů posuzovat, proč a podle jakých kritérií Unie dotace přiděluje, nebo bylo úkolem podle těchto kritérií peníze čerpat?

Musím se také zmínit o kontrolách a korekcích. O tom, kontrola NKÚ byla vyslána na Hlubokou s tím, že něco musí najít a jak museli kontroloři protokol o porušení zákona přepsat, protože sami zákon neznali. Ale touha něco najít byla nad zákon a dodnes mne mrzí, že jsme na ně za to nepodali stížnost. Také o tom, jak soudce Městského soudu v Praze zhodnotil udělení korekce Jihočeskému kraji jako „situaci hraničící ze strany Ministerstva financí s vydíráním“ a jak hejtman před soudem mluvil o „rozhodování s pistolí u hlavy“.

V historii ROP se mi zdá porovnatelný případ bývalého ředitele Trnky a případu Nagyová. Oba případy začínaly zajištěnými sto třiceti až sto šedesáti miliony a kily zlata v případě Nagyové či obviněním za rozkradené/vytunelované fondy se škodou skoro čtyři miliardy v případě Trnky. Oba případy ale končí (po několika letech odposlechů a sledování) upocenou podmínkou, v případě Trnky zejména „za údajnou vědomost porušování manuálu některými podřízenými hodnotiteli“.

Je to příběh o tom, jak si sami svojí malostí dokážeme zkazit pozitivní příběh ROP Jihozápad, jak dokážeme spolu s médii šířit blbou náladu a roztáčet kola protikorupčních nálad, které paradoxně směřují k destrukci demokratických hodnot, k oligarchické vládě silné ruky a všudypřítomných kontrol.

Českobudějovický deník, 15. 10. 2014