Viděl jsem arabský podzim na vlastní oči

Jako jeden z důsledků „arabského jara“ pozvaly některé arabské státy evropské instituce monitorovat své volby. Pozvání monitorovat parlamentní volby v Maroku dostala od Marockého království Rada Evropy (neplést si s EU, Rada Evropy má 47 členů včetně 27 členů EU) a předsednictvo Parlamentního shromáždění Rady Evropy mě jmenovalo předsedou této monitorovací mise.Moje funkce mi tak umožnila opakovaně navštívit tuto severoafrickou muslimskou zemi a setkat se s nejvyššími představiteli Marockého království. Má práce v Maroku mi umožnila „osahat“ si arabské jaro a jeho výsledky. Jakkoli jsou jednotlivé arabské země a výsledky jejich revolucí rozdílné, umožňuje mi Maroko ukázat situaci, před kterou Evropa stojí.Maroko je konstituční monarchií velmi vzdálenou monarchiím „evropského typu“. Jeho Výsost Mohamed VI. má rozsáhlé pravomoci a de facto řídí stát. Jedná se však o monarchu vystudovaného v západní Evropě, který zahájil demokratizační a liberalizační reformy hned po svém nástupu v roce 1999. (Jedním z jeho prvních kroků bylo, že zrušil harém.) A programově ukazuje svému obyvatelstvu, ze 40 procent negramotnému, svoji vlídnou tvář.Výsledkem kombinace všech faktorů byla skutečnost, že při jarních demonstracích na náměstích v Maroku byl kritizován kdekdo i kdeco, hlavně korupce, ale legitimita krále nebyla zpochybněna. Ostatně, zákaz kritizovat krále obsahuje i ústava. Prakticky jedinou opravdovou opoziční stranou v Maroku je strana s islamistickým zaměřením. Jeho Výsost tahá za nitky v ostatních stranách a dělá všechno proto,aby islamistická strana volby nevyhrála. Marocké království tak působí jako ostrov stability v rozbouřeném arabském světě.

Kostel v Rabatu

První otázka, kterou si musí Evropan položit, je, zda je pro Evropu lepší partner Jeho Výsost s demokraticky zvolenou loutkovou vládou, nebo ozbrojené hordy a prozatímní vláda v Lybii či nepřehledná situace v Egyptě. Samozřejmě, odpověď musí znít, že Jeho Výsost a jím řízená demokracie. A to jsem do hodnocení nezahrnul skutečnost, že uprostřed hlavního města Maroka Rabatu stojí krásně opravený a denně otevřený katolický kostel.Musíme však jít o krok dál. Jeho Výsost, resp. marocké ministerstvo spravedlnosti má několik politických vězňů. Existence politických vězňů je však pro nás demokraty neakceptovatelná. Že jsou tito vězni islámští fundamentalisté, kteří chtějí svrhnout krále a nastolit právo šaría? Samozřejmě. Kruh evropského pojetí demokracie a naší slabosti se uzavírá.Na jedné straně podporujeme krále,který drží v zemi klid a fundamentalisty zavírá. Ana straně druhé kritizujeme existenci politických vězňů, kteří krále chtějí svrhnout. A islamistické strany, ať již umírněné, nebo radikální, nabírají na síle a popularitě.Na pokoji hotelu v Maroku jsem měl hodinu volno a pustil jsem si arabskou televizi Al­ Jazeera. Arabsky neumím,ale rozuměl jsem, že ten den zahájila vysílání redakce Al­ Jazeery v Sarajevu. Při večeři jsem to říkal svým evropským kolegům a oni přidali, že již dříve byl učiněn pokus zakázat na bosenských ulicích reklamu Santa Clause, aby neurážel muslimy.Pro připomínku, Bosna a Hercegovina je od nás cca 600 kilometrů. A muslimské Kosovo, které jsme si také odsouhlasili, je jen o něco dále. Muslimů je na světě asi jeden a půl miliardy a musíme s nimi žít. A je přirozené, že muslimské obyvatelstvo ve volbách volí (zatím) umírněné islamistické strany.Nekritizuji islám, ale určitou muslimskou rozpínavost a jejich lpění na dodržování lidských práv do okamžiku, než bychom jako křesťané vyžadovali stejná práva v muslimských zemích.Buďme ale upřímní, je to také naše vina a slabost. To my jsme opustili víru v Boha, přestali chodit do kostela a dovolili muslimům v Evropě vedle kostelů stavět mešity.

Pandořina skříňka

Tlakem na rychlou demokratizaci a podporou „arabského jara“ otevírá křesťanský svět Pandořinu skříňku nástupu islamistických vlád v této oblasti. I v Maroku, kde Jeho Výsost umožnila hru na demokracii, zvítězila ve svobodně provedených volbách islamistická strana.Nikdy předtím nedostala možnost se podílet na moci, a tak zůstala z celého politického spektra čistá a nezasažená ani mocí,ani korupcí. A lidé do ní vložili své naděje.Před deseti lety položil slavný americký politolog Fareed Zakaria (ve své neméně slavné knize Budoucnost svobody) světu otázku: Co budeme dělat, až ve svobodných volbách zvítězí v arabských zemích muslimští fundamentalisté? Odpověď neznáme a Zakariova otázka se rychle blíží naplnění.

Českobudějovický deník 30. 11. 2011