K současné debatě o uprchlících

Postrádám-li něco v současné rozjitřené debatě o přístupu k imigrantům v Evropě, je to bezesporu pokus podívat se na tuto složitou otázku „zdravým rozumem“, prostřednictvím vyvážené argumentace, zbavené jakýchkoliv emocionálně vyhrocených výkřiků, kterých kolem sebe v poslední době slýcháme víc než dost.

Právě z tohoto důvodu mne velmi potěšil nedávný rozhlasový rozhovor s politologem Petrem Robejškem, který podle mne přesně splňuje kritéria toho, jak by diskuse nad obdobnými kontraverzními otázkami měla probíhat. Vedle stylu, jakým P. Robejšek k tématu přistupuje, plně souhlasím i se základními myšlenkami, které v rozhovoru zazněly.

V první řadě je totiž nutné si uvědomit rozdíl mezi současnými uprchlíky na straně jedné a imigranty z dob „železné opony“ na straně druhé. V případě tehdejších uprchlíků například neexistovala jakákoliv pochybnost o tom, zda se chtějí, či nechtějí začlenit do společnosti, která se jim rozhodla poskytnout azyl.

Dnešní situace je podle P. Robejška zcela jiná. Současní imigranti totiž pocházejí z jiného kulturního okruhu. Jedná se o lidi, kteří jsou utvářeni a socializováni jinak. Jejich představy o věcech jsou jiné. Nejsou ani lepší, ani horší, ale jiné. Klasickým příkladem je otázka náboženství. Náboženství většiny ze současných uprchlíků není privátním náboženstvím každého jedince, tak jak to známe z evropského modelu, nýbrž je to náboženství, které od každého jedince vyžaduje, aby své okolí upravoval ve jménu a ve prospěch tohoto náboženství. Současní imigranti chtějí měnit společnost, do které přišli, nikoliv se s ní sžít. Pokud tito lidé přijmou pravidla fungování společnosti, do které přicházejí, bude vše v nejlepším pořádku. Pokud se ale rozhodnou tato pravidla dodržovat jen „na oko“, vznikne paralelní společnost, která postupem času začne mít pocit, že má stejné právo na existenci jako ta původní, a to potom bude pro Evropu vážný problém.

K zamyšlení pro každého z nás je pak i způsob, jakým P. Robejšek reaguje na otázku, zda „je Západ povinován přijímat utečence“, odpovídá totiž, že není. Celý svět evropským státům říká: Své hodnoty si nechte, my máme svoje. V tu chvíli pak ale nemohou elity zemí, od kterých utečenci pochází, požadovat, abychom za selhání jejich vlastních hodnot zaplatili tím, že budeme fungovat jako jakási záchranná stanice.

Českobudějovický deník, 11. 9. 2015