PF 2015

Rád bych Vám popřál do nového roku 2015 vše nejlepší a hlavně hodně zdraví. Jsem z generace, která v mládí nezažila internet a mobilní aplikace a tak jsem celý život žil s knihami. Nevím, zda mi to někdy nebude ke škodě, ale u knih jsem zůstal a facebooku a dalším elektronickým komunikačním kanálům se spíše vyhýbám. Snažil jsem se k tomu vést i své děti, ale nevím, zda uspěji u vnoučat. Každého intenzivního uživatele elektronických komunikačních možností by však měla varovat kniha německého psychologa Manfreda Spitzera „Digitální demence“. Recenze na tuto knihu zněla příznačně: „Kdyby Jobs vyrůstal s iPadem, nevymyslí ho“. Kromě toho, že internet a další elektronické možnosti usnadňují komunikaci, vedou ale na druhou stranu k devalvaci informací a hodnot: kdysi vzývaná informační dálnice mnohdy připomíná žumpu. Dnes může kdokoli cokoli napsat … proto nesedím u počítače, ale stále čtu knihy.

Rád bych vám popřál do nového roku vše nejlepší, ale svět kolem nás je natolik složitý, že mohu pouze doufat, že to bude šťastný rok. Myslím si, že největším problémem současné Evropy je cca deset milionů válečných uprchlíků na jižních hranicích Evropy. Na jedné straně zcela jistě cítíme křesťanskou a historickou tradici pomoci trpícím lidem bez domova, na druhé straně vidíme důsledky vzniku muslimských komunit v západní Evropě. V Marseille či Paříži jsou dnes čtvrti, do nichž se policie bojí vstoupit, čtvrti, které mají vlastní islámskou samosprávu, pravidla a zákony. Vyšlo mnoho knih, které tuto problematiku popisují, bývalý člen správní rady německé Bundesbanky Thilo Sarrazin napsal slavnou knihu “Německo páchá sebevraždu“, ve zkratce o tom, že za dvě generace bude Německo muslimské. Dvě generace, to je cca 40 let a naši vnuci toho tedy budou svědky. Italská novinářka Oriana Fallaci popsala tisícileté úsilí muslimů o dobytí Evropy a jejich současné úspěchy v útlé knížce „Síla rozumu“ a všem ji doporučuji. Také jste byli v šoku, že před letošními Vánocemi francouzské soudy nařídily některým radnicím odstranit jesličky z radnic?

Rád bych vám popřál do nového roku vše nejlepší, ale velký problém s neznámou budoucností je samozřejmě válka na východě Ukrajiny. Všichni doufali, že konflikt ukončí „ruská“ zima, ale ta letošní je teplá a válčí se dál. Každý vyhaslý lidský život je tragédie a na východě Ukrajiny nemine den, aby nezahynulo několik lidí. Ještě před vypuknutím „Majdanu“ vydal americký historik Timothy Snyder knihu „Krvavé země“, historii XX. století Ukrajiny, Běloruska a pobaltských zemí, kde vysvětluje, jak se stalo, že v době míru zahynulo v těchto zemích 7 milionů lidí a v době války dalších 7 milionů lidí. Krvavé země. Z knihy se stal bestseller a „Majdan“ na knihu, bohužel, plynule navázal. Evropská unie krizi na Ukrajině nezvládla a v současné situaci Evropské unii (a nám) nezbývá, než Ukrajině půjčovat (dávat) a doufat, že v ní nevypuknou sociální bouře, které by válku mohly rozšířit do vnitrozemí. Znamenalo by to miliony uprchlíků i na východní hranici EU. Snyderova kniha zcela jistě stojí za přečtení.

Rád bych vám popřál do nového roku 2015 vše nejlepší, ale obávám se, že Evropská unie, ve které žijeme, má (kromě výše uvedených) další dva velké problémy: nezvládnutá expanze společné měny EURO. V jižních státech Evropy je důsledkem zavedení EURO mimo jiné padesáti procentní nezaměstnanost mezi mladými lidmi do pětadvaceti let. Umíte si to někdo představit u nás? Abych neodkazoval pouze na polemiky k EURO prezidenta Václava Klause, za dvě zásadní knihy k tématu považuji knihu již zmíněného Thilo Sarrazina „Evropa EURO nepotřebuje“ a knihu Davida Marsche “EURO, boj o osud globální měny“. Kritika o Marshově knize říká, že se čte jako politický thriller. Kromě EURO vidím problém Evropské unie ve stále narůstající nadměrné byrokracii a administrativě. Stručně řečeno, náklady na udržení systému začínají být větší než výnosy. Historici se shodují na tom, že současný stav připomíná stav historických říší před jejich rozpadem. Při svých návštěvách Bruselu skutečnost vidím na vlastní oči: bruselská byrokracie žije ve věži ze slonové kosti a nevnímá reálný život.

Krátce před Vánoci vyšla poslední kniha, o které se chci zmínit. Christopher Clark „Náměsíčníci“. Kdybych mohl, nařídil bych ji za povinné čtení pro všechny politiky. „Náměsíčníci“ je kniha o tom, s jakou lehkostí před sto lety tehdejší politici zahájili nejkrvavější válku historie. Vládli světu, ale chovali se jak náměsíčníci.

Vím, že řada z vás nebude s některými mými výše uvedenými obavami souhlasit. Knihy neuvádím proto, abych prokázal svoji sečtělost, ale proto, že jsem nad nimi připraven diskutovat.

Vážení spoluobčané, přes všechno výše uvedené věřím, že i příští rok bude šťastný a veselý. I když nás obklopuje složitý svět, záleží hodně na nás, jaký si nový rok uděláme. Zda na sebe budeme hodní, ohleduplní, zda se budeme na sebe usmívat a pomáhat si. Budeme-li se tak chovat, budeme mít určitě hezký rok 2015.

Váš

Tomáš Jirsa