Černobylská oblast šestnáct let po tragedii

K havárii došlo sice na území Ukrajiny, ovšem pouhých cca 10 km od hranic Běloruska. Převládající vítr směrem na sever způsobil, že spad zasáhl především Bělorusko. OSN udává, že přes 2/3 spadu je právě v Bělorusku. Pro srovnání: nejvíce (stejně) zamořené Černobylem je 23% území Běloruska, 4,8% území Ukrajiny a 0,5% území Ruska. Absolutně i relativně je tedy Bělorusko postižené nejvíce. Odhad vyčíslitelných přímých škod Běloruska způsobený havárií Černobylu je cca 250 mld USD, tj. HDP Běloruska za téměř 20 let. Díky existující totalitní vládě prezidenta Lukašenka v Bělorusku se zahraniční pomoc na řešení následků havárie soustřeďuje především na Ukrajinu a o problémech v Bělorusku se příliš nemluví.

Celoplošné zamoření různými radioaktivními látkami vytvořilo z havárie mnohogenerační problém. Výrazně byl postižen i zemědělský fond Běloruska. Zhruba 6 tis. kilometrů čtverečních země, z toho téměř 3 tisíce kilometrů kvalitní zemědělské půdy bylo nutné na dlouhou dobu zcela opustit. Na zamořených územích bylo zlikvidováno resp. ponecháno osudu 415 obydlených míst, 287 zemědělských a průmyslových objektů, 607 škol a dětských zařízení, 95 nemocnic a poliklinik, 550 objektů občanské vybavenosti. Na území, kde je tak vysoká radioaktivita, že podle ruské i ukrajinské normy není toto prostředí vhodné pro dlouhodobý pobyt, žije v Bělorusku téměř 2 mil. obyvatel (20% obyvatelstva), z toho přes 400 tis. dětí do 18 let,. Na celém ostatním území Běloruska je trvale mírně zvýšená radiace, z toho na některých místech neočekávaně významně (aktivovaná vnitřní radiace země nebo nárazový lokální spad). V létě 2000 došlo ke znovurozptýlení části spadu z Černobylu požáry rašelinišť ve výrazně zamořeném území.

Přitom postupně dochází k rozšiřování radioaktivity na okolí nejvíce zasažených oblastí - větrem, vodou, živočichy, průmyslovou činností, ale zejména potravinovým řetězcem. V rámci hospodářské činnosti se v Bělorusku radioaktivita redistribuuje po celé zemi - z více zamořených části země se prodává produkce včetně zemědělské všude atd. Do tzv. uzavřené vyklizené zóny (30 km okruh) se v poslední době stahují uprchlíci z asijských republik, nejbídnější Bělorusové, sbírají se tam lesní plody a provádí se i hospodářská činnost.

Havárii v roce 1986 pomáhalo likvidovat 160 tis. Bělorusů, z toho jich již tisíce zemřely a 100 tis. jsou invalidé. Výrazně se zvyšuje výskyt rakoviny, z toho zejména štítné žlázy, rakovina prsu apod.. Dnes vstupuje do produktivního věku většina tehdy zasažených dětí. Výrazně roste nemocnost dětí, z nichž cca 50% má nejméně dvě závažné onemocnění, počet absolutně zdravých dětí snížil z 60% na 21%, zatímco množství chronicky patologických pacientů vzrostlo z 10% na 22%. Množství dětí trpících rakovinou štítné žlázy se zvětšilo padesátkrát. Dlouhodobý vliv radioaktivity se stále výrazněji projevuje na zdraví celé populace. Od havárie se délka života průměrného Bělorusa každoročně plynule zkracuje, za celou dobu (14 let) je to o více než 3 roky. Průměrný Bělorus - muž se dnes dožívá 62 let.

Zásadním a velmi dlouhodobým problémem Běloruska je kvalita místních potravin. Vzhledem k relativní chudobě země, naprosto nedostatečným devizovým zdrojům a částečně i trochu flegmatickému přístupu obyvatelstva jsou následky havárie dále redistribuovány, neboť zemědělské využívání i významně zasažených území nadále pokračuje - tj. odtud je mléko pro děti, maso apod. Pro jistotu se některé místní potraviny míchají (pro splnění místních norem), takže “kvalita” místních potravin je podobná po celém území Běloruska. Díky nedostačujícím zdrojům deviz je cena dovozových potravin velmi vysoká, a proto převažují běloruské. Za situace, kdy dovozové (tedy nekontaminované) potraviny stojí několikanásobek ceny běloruských, kupuje většina Bělorusů přirozeně to nejlevnější. Řadový občan, jehož průměrný příjem je velmi nízký, nemá na vybranou, prostý lid je nucen jíst to, co je nejlevnější - bez ohledu na své zdraví. Radioaktivita není vidět ani cítit, nebolí. Proto je lepší něco jíst s potenciálním rizikem, které si mnozí dosud neuvědomují nebo naopak fatalisticky podceňují, než zdravě hladovět. Dovozové potraviny jsou proto ve velmi malém sortimentu a často s prošlou dobou spotřeby.

Problém kvality potravin souvisí s chudobou země - zemědělci si nemohou např. dovolit dávat sorbenty, které vážou radioaktivitu do krmiva, takže v r. 1999 již má běloruské mléko třikrát větší dávky cesia než v roce 1997. Normy u mléka jsou v Bělorusku 100 Bk/litr, v Rusku a na Ukrajině 50 Bk/litr. Normy na hovězí jsou v Bělorusku 500 Bk/kg, v Rusku a na Ukrajině 160 Bk/kg. Nejsou prostředky na odpovídající hnojení a už vůbec ne na úpravu půdy látkami vážícími na sebe radioaktivitu. Když byla v roce 1999 velmi špatná úroda, většina potravinářského obilí se v r. 2000 dovážela. V roce 2000 byla úroda lepší a kvalita místních potravin se opět zhoršila.

Dalším významným zdraví ohrožujícím faktorem je olovo. To není radioaktivní spad, ale důsledek hašení elektrárny. Několik tisíc tun olova bylo použito na uzavření havarovaného bloku , ale mnoho se ho prostě roztavilo a sublimovalo, a tak uniklo společně s radioaktivním spadem do ovzduší. Norma olova v organismu v USA je 50 mikrogramů/litr krve, protože při objemu mezi 50-100 začíná vznikat riziko snižování inteligence. U dětí v gomelské oblasti (sousedí s Ukrajinou) má přes 100 mikrogramů olova na litr krve 56% dětí, v Minsku je to 30%, v brestské oblasti (sousedí s Polskem) 40%. To jen dokazuje globální zasažení celého území Běloruska spadem.

Mezinárodní pomoc je proto důležitá. Před dvěma lety byla rozvinuta intenzivní informační kampaň, jejímž cílem je zabránit, aby svět zapomněl na Černobyl. Mnoho států umožňuje rekreace tzv. “černobylských” dětí z Běloruska - každoročně se bezplatně rekreuje v zahraničí kolem 60.000 dětí. Bohužel pro Bělorusy, politické důvody však brání řadě zemí pomocné projekty financovat. Návštěva zamořeného území je však nezapomenutelný deprimující zážitek.

Z gomelské oblastiTomáš Jirsa,starosta Hluboké nad Vltavou

Bělorusko

Celý svět se zapojil do boje proti terorismu. A v klidu koukáme na to, že v Bělorusku je státní terorismus aplikován bez významnějších protestů zbytku Evropy. Jistě, lidé nejsou denně mláceni na ulicích (pouze při demonstracích) a nejsou zavírání za politické činy (protože se vždy najde nějaký ekonomický důvod). K průměrnému platu 80 USD/měsíčně je možné si bokem přivydělat, nezaměstnanost je uměle udržována mezi 1 až 2% (sociální podporu vyplácejí podniky, čímž je nezaměstnaný veden jako zaměstnaný), oproti neustále připomínaným válečným letům (!) lidé opravdu nehladoví a mají co jíst. Nemůžete nevzpomenout na sedmdesátá a osmdesátá léta u nás. Že lidé v posledních volbách (2001) zvolili diktátora Lukašenka sedmdesáti procenty hlasů? My jsme přeci volili na 99,7%.Jen jedním okem jsem nahlédl do Běloruského vězení a byl to pohled do pekla. Jen jeden den jsem s trávil na Běloruském venkově a ocitl jsem se v předminulém století. V Bělorusku žije 10 milionů lidí, jejichž jazyk je k českému hned po slovenštině nejpříbuznější. Nevím jak, ale můžeme-li těmto lidem nějak pomoci, udělejme to.