Šumava zas a znova

Dnešní Šumava, ať chceme nebo nechceme, je dílem člověka. Zdejší lesy, převážně smrkové monokultury, vznikly péčí schwarzenberských lesníků v předminulém století a jsou náchylné zkáze kůrovcem. Souhlasíme s odborným názorem, že lesní porosty se musí na vyloučení činnosti člověka nejdříve připravit. Jde o postupnou přeměnu jejich druhové i věkové skladby výsadbou listnáčů a jedle. Z hlediska jednoho vývojového cyklu lesa, trvajícího až několik staletí, to znamená několik desítek let intenzivní lesnické činnosti. Teprve poté by mohlo dojít k ponechání části území Šumavy bez lidského zásahu. Aktivní pojetí ochrany přírody, využívající vědeckých a odborných poznatků, za které se staví šumavští starostové, jihočeský hejtman a jihočeští poslanci a senátoři, je ekologickými aktivisty zesměšňováno. Aktivisté nazývají své názorové protivníky „dřevožrouty“, agenty dřevařských lobby a zastánci holin. Ani jedno není pravda. Chceme udržet Šumavu zelenou, bez holin, ale i bez suchého lesa.

Bohužel, za podpory vedení MŽP a správy Národního parku Šumava dnes na Šumavě vítězí princip tzv. bezzásahovosti, divočiny a tvorby nových pralesů. Zásadní krok k rozšíření suchého lesa a k možnému nástupu další kůrovcové kalamity udělal ministr Bursík, když na jaře rozhodl, že téměř 150 tisíc m3 dřeva na Šumavě padlého po orkánu zůstane nezpracováno. Majitelům lesů, lesníkům a odborníkům, kteří studovali vývoj lesa a jeho škůdců, vstávají vlasy na hlavě. Patnáct šumavských obcí považuje toto rozhodnutí za protiprávní a podaly proti němu odvolání. Kůrovec však lhůty správního řízení nerespektuje.

Je nepochybné, že nařízení vlády (163/91 Sb.), kterým byl NP Šumava vyhlášen a kterým byly stanoveny základní podmínky jeho ochrany, předpokládalo péči a ochranu lesních ekosystémů podle představ aktivní ochrany přírody a stanovilo, že hlavním posláním NPŠ je mj. uchování a zlepšení jeho přírodních poměrů a zachování typického vzhledu krajiny „zelené střechy Evropy“. Zákon (114/92 Sb.) o ochraně přírody a krajiny dnes prosazovaný pojem „bezzásahovost“ vůbec nezná. I zmiňované nařízení vlády mluví ne o bezzásahových zónách, ale o ochraně či obnově samořídících funkcí přírodních systémů a přísné ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. I v první zóně nařízení zásahy nevylučuje, ale omezuje na zásahy k udržení stavu. Nelze opomenout, že za zřízením NPŠ stáli především lesnicky vzdělaní odborníci, i když s mnohdy rozdílnými názory. Slova Františka Urbana, jednoho ze zakladatelů NPŠ, pronesená na senátním veřejném slyšení o NPŠ v květnu 2007, hovoří o původních záměrech při zakládání NP Šumava jasně:„O tom, že by se v národním parku přestalo hospodařit, se vůbec neuvažovalo. Zkušenosti z péče o maloplošná chráněná území jasně dokázaly, že lokality ponechané přirozenému vývoji je potřeba hlídat, v případě nutnosti do nich zasahovat, aby nezmizel nebo nebyl nevratně poškozen ten fenomén, kvůli kterému byla ochrana vyhlášena.“_To potvrzuje i vyjádření bývalého ministra životního prostředí Ivana Dejmala v rozhovoru pro časopis Šumava č. 12/léto 2007:„Je mimo jakoukoli diskuzi, že s návrhem, který by říkal, že zítra, pozítří či za rok ponecháme 30 % rozlohy parku jeho osudu, bych byl i z té doposud nejekologičtější Pithartovy vlády okamžitě vyhozen.“ _Jak je tedy možné, že jiný národní park byl vyhlášen a jiný park dnes máme?

Většina z nás si pod lesem představuje smrkové porosty a pravděpodobně se i s ekology shodneme, že les lesem dělají dospělé stromy s určitým podílem stromů mladších (nejedna z definicí lesa různými slovy říká, že les je porost dřevin, v němž je vyvinuto stromové patro). A prales, to jsou velikáni nerušeně rostoucí několik století podobně jako na Žofíně, či Boubíně. Proč takových pralesů nemít více, jak po tom volají ekologičtí aktivisté? Kolik stromů ale zbylo v bezzásahových zónách na Modravě a kolik jich zbude na Trojmezné? Potrvá opět nejméně sto let, než zde porostou podobné lesy jako dnes. S pralesy pamatujícími staletí toho ale mít mnoho společného nebudou.

Poučme se v sousedním Národním parku Bavorský les a nevyhlašujme bezzásahové zóny překotně. Po nedobrých zkušenostech s kůrovcem se v nových částech (od r. 1997) bavorského NP mělo zasahovat proti kůrovci po následujících 20 let a lesní porosty se měly na bezzásahový režim lesnickou činností cíleně připravovat. I těchto 20 let se však jevilo jako nedostatečně dlouhá doba, a tak byla před několika lety prodloužena o dalších deset let. Ani horizont roku 2027 však není definitivní a někteří odborníci prosazují jeho další posunutí. Rovněž se můžeme poučit z komunikace správy bavorského NP s obcemi ležícími na jeho území. Tuto komunikaci považují představitelé bavorského NP za stěžejní. Bavorské obce si vydobyly právo veta při rozšiřování bezzásahových území a mají tedy rozšiřování bezzásahových území plně pod kontrolou. A u nás? Na Šumavě se obcí nikdo neptá. Obce se odvolávají proti ministerskému rozhodnutí a protestují.

Ministr Bursík převzal za své rozhodnutí ponechat nezpracované dřevo na Šumavě politickou odpovědnost. Ministr však odejde, ale škody vzniklé jeho rozhodnutím na Šumavě zůstanou po staletí. Poučíme se ze stavu lesních ekosystémů na Šumavě a poslechneme rad odborníků nebo budeme nadále dopřávat sluchu nezodpovědným ideologům a romantikům? Kolik zastánců bezzásahového režimu si stouplo před hájenku na Březník a představilo výsledky své práce národu? Neznáme žádného. Proč asi? Zveme ty, kterým není osud Šumavy lhostejný, aby se sami přijeli přesvědčit, jak vypadají výsledky budování nových pralesů na Šumavě. Čím více lidí uvidí skutečnost na vlastní oči, tím lépe.

Jiřina Rippelová (ČSSD), Tomáš Jirsa (ODS), Josef Kalbáč (KDU-ČSL), senátoři na Šumavě