• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »
2009»

Jak jsem potkal Aluminiovou královnu

Petra Procházková vydala v Nakladatelství Lidové Noviny knihu rozhovorů s pěti ženami, jak prožívají válku v Čečensku. Pro každého čtenáře, který se chce dozvědět základní údaje o problému Čečenska a o jeho utrpení je to dobrá učebnice. Než jsem do Čečenska poprvé v květnu letošního roku odjel, přečetl sem knihu jedním dechem v letadle do Moskvy. Od té doby jsem si ji vzal sebou do letadla Kavkaz ještě několikrát.

Pod hlavičkou Rady Evropy se podílím na programu mezinárodních společenství pokusit se pomoci řešit problém v Čečensku. Zatím jediný existující plán Moskvy, podpořený mezinárodními organizacemi, bylo referendum o čečenské ústavě, která byla úspěšně přijata v březnu letošního roku. Podle plánu by měla 5.října následovat volba prezidenta ve všeobecných volbách, poté volba parlamentu a v roce 2004 snad i volba místních samospráv. Pomineme-li skutečnost manipulace s prezidentskými kandidáty, je to plán, který by Čečensku mohl přinést regulérní vládu a správu, namísto současné polovojenské moskevské administrativní správy.První z rozhovorů v knize Petry Procházkové je veden s čečenkou Elzou Dugujevovou. Obyčejná vyučená žena, čtyři děti, živící rodinu ze sběru aluminia v rozbombardovaných budovách. Na rozhovoru s Elzou je zajímavé právě ta její obyčejnost. Takových jsou tisíce. Ale zároveň neobyčejnost. Ta ohromná síla vytrvat, vydržet a uživit celou rodinu uprostřed války, protože podřadné práce její muž muslim a Čečenec nemůže dělat. Její výpověď o tom, jak jí strašně nebaví chodit každý večer po sběru aluminia dva kilometry pro vodu, aby uvařila a umyla děti. Ale její vědomí, že když jednou nepůjde, tak je to prostě konec.Minul týden jsem se s delegací Rady Evropy setkal s představiteli volebních štábů kandidátů na čečenského prezidenta. Cílem setkání byla kontrola připravenosti voleb i jednotlivých kandidátů, organizace volebních kampaní a hlavně apel na povolební spolupráci. Když se mne účastníci ptali, odkud znám tolik realit z života Čečenců, popravdě jsem odpověděl, že hlavně z knih. A jednu z nich mám tady. Je tady někdo z Grozného? Znáte někdo Petru Procházkovou? Znali všichni. A znáte někdo tyhle ženy? Začali jsme si prohlížet fotografie v knize a zejména tři přítomné ženy poznávaly aktérky rozhovorů. Tahle žije nedaleko ode mne ve sklepě. A tahle emigrovala. A v tom to s jednou z nich švihlo: Elza se poznala na fotografiích z rozbombardovaného Grozného. Její emoce byly obrovské. Skutečnost, že o ní vyšla kniha, samozřejmě vůbec netušila. Byla to pro ní obrovská satisfakce. Svět ví o jejím utrpení. Svět ví o utrpení tisíců bezejmenných Čečenců jako je ona. Kniha vyšla i v angličtině, a tak to jsou lidé po celém světě, kteří ji znají.Stali jsme se na ty dva dny s Elzou nejbližšími přáteli. Snad i proto, že v knize rozhovorů odkrývala své nejinternější pocity a intimnosti tak, že jsem jí znal skrz naskrz. Překládal jsem jí části z knihy, kupoval dárky pro její děti, vyprávěla mi o svém životě od doby rozhovorů s Petrou Procházkovou. Aluminium již nesbírá: bombardování Grozného již přestalo a v rozvalinách už není možné nic najít. Nemá žádnou práci a tak ani nemůže posílat děti do školy. S mužem se rozešla. Se čtyřmi dětmi (kluci 15 a 13, dívky 12 a 7) žije v jedné místnosti v uprchlickém táboře v Gudermesu, asi tři čtvrtě hodiny autobusem od Grozného. Stále ale usiluje o lepší budoucnost pro své děti, sebe i ostatní Čečence. Dělá ve volebním štábu kandidáta Bugajeva a stranu Jedinnaja Russija. Je jí třicet jedna a vypadá o deset let starší. O těch deset válečných let.

Tomáš Jirsa, starosta Hluboké nad Vltavou

P.S. Ovlivnil-li někoho z vás osud Elzy Dugujevy, určitě jí potěší pozdrav na adresu Batumskaja 23A, 364018Groznyj-Vojkova. Rusko, Čečensko. Pošta prý funguje.