Podněstří – černá díra Evropy

Největším problémem Moldavska však není chudoba, ale Podněstří. Jedná se o úzký pruh země na levém břehu řeky Dněstr podél hranice s Ukrajinou. Situace v Podněsteří je nejen skoro neuvěřitelná, ale hlavně celoevropsky nebezpečná. Od roku 1992 tam bývalí sovětští důstojníci, agenti KGB a neúspěšní pučisté proti Gorbačovovi budují nezávislý (mezinárodně nikým neuznaný) stát s vlastní vládou, milicí, měnou, pasy a dalšími státními znaky. Znělo by to jako Valašské království Bolka Polívky, kdyby na tomto území neprobíhaly největší nelegální světové obchody se zbraněmi.

Počátky podněsterského separatismu sahají do dvou rovin. Jedná se o území, kde sovětská armáda měla největší sklady zbraní a velké posádky. V úzkém pruhu „levého břehu“ byly také umístěny některé sovětské zbrojovky. Ve vesnici Kolbasna byl dokonce centrální sklad zbraní a munice Varšavské smlouvy pro eventuelní útok na Turecko. Po roce 1990 tam také byly uloženy zbraně sovětských vojsk stažených z tehdejšího Československa a NDR. Základ ekonomické síly podněsterských separatistů byl pravděpodobně položen v roce 1993, když Rusko měnilo bývalé sovětské ruble na ruské. V Moldavsku však sovětská měna dosud platila a „kamarádi“ poslali do Podněstří 10 vagonů sovětských bankovek určených ke zničení, kterými úzký okruh lidí zaplatil vše, co bylo v Moldavsku na prodej. Důsledky této „privatizace“ byly pro moldavskou ekonomiku děsivé. Spolu s nekompetentním prováděním reforem, obrovskou korupcí a emigrací ekonomicky aktivních Moldavanů do zahraničí za prací to vedlo k tomu, že ve svobodných volbách 2001 pak dostali komunisté přes 50% hlasů.

„Podněsterský problém znamená pro moldavskou vládu nejen nemožnost kontrolovat východní hranici a využívat průmyslový a surovinový potenciál oblasti včetně dopravní infrastruktury, ale i překážku stabilizaci hospodářství a sociálních poměrů v zemi“, říká Serghei Ostaf, výkonný ředitel Creda, jedné z nevládních organizací zabývající se politickou situací v zemi. „ Moldavsko se tím řadí mezi nefunkční (zborcené, „failed states“) státy se všemi důsledky na mezinárodní smlouvy, obchod či investice“.

Ač je Podněsteří formálně součástí Moldavska, separatistický režim prezidenta Smirnova (a je jedno, zda ho jmenujeme jako režim mafiánský nebo samoděržaví) vytvořil všechny znaky suverénního státu. Z Kišiněva na „hranice“ je to necelých 60 kilometrů. Přijeli jsme na nově postavený hraniční přechod, kde nás uvítaly závory a milicionáři nás neomylně vytáhli z auta. Následoval výslech, co chceme v zemi dělat. Cizinci narušující řád a pořádek nejsou vítáni. Ještě před odjezdem nám předseda Moldavského Helsinského výboru Stefan Uritu vyprávěl, jak na něj při jeho poslední návštěvě v Podněstří házeli „rozhořčení občané“ rajčata a jogurty, aby ho poté milice eskortovala jako výtržníka do Moldavska. Nad vším bdí „ruské mírové síly“, které od roku 1992 (kdy se mezi Moldavií a Podněsteřím střílelo) chrání mír. Samozřejmý je i zákaz focení.

Po ulicích hlavního města Triaspolu se pohybují ozbrojení milicionáři, všude čisto, klid a pořádek. Dělníci zrovna rozvěšují podél silnic nové vlajky. Politická opozice neexistuje, protože je likvidována ozbrojenými polobojůvkami místní ruské mládeže. Režim prezidenta Smirnova také prokazatelně rozdal 18 tisícům lidí zbraně (celkem žije v Podněsteří 560 tisíc lidí). Moldavský Helsinský výbor popisuje případy bití lidí, znásilňování i zmizení nepohodlných osob. Příkladem místní politické kultury je jeden ze synů prezidenta Smirnova, majitel největší podněsterské obchodní firmy Scheriff (benzinové stanice, obchodní domy, ale i fotbalový klub „Scheriff Triaspol“) a zároveň ředitel podněsterské celní správy.

Evropská unie, USA a všechny mezinárodní organizace se shodují v tom, že Rusové brání a podporují mafiánský režim, ze kterého řadě lidí plynou velké peníze. Z území se již dvanáct let nekontrolovaně vyvážejí zbraně do celého světa, funguje zde obchod s lidmi. Do přístavu v Oděse je to necelých padesát kilometrů. Zdá se to neuvěřitelné, ale Podněsteří nemá žádnou hranici s Ruskem a přitom jako ruská kolonie funguje. Umožňuje mu to nekontrolovaná hranice s Ukrajinou. V jedné z vládních budov v centru Kišiněva jsme se setkali s moldavským ministrem „pro reintegraci“ Vasiliem Šovou. Stěžoval si, že když nedávno poprvé jednal ukrajinský prezident Juščenko s moldavským protějškem Voroninem, který ho žádal, aby pro podněsterské separatisty hranici uzavřel, Juščenko mu odpověděl: „My dva to nevyřešíme. Tam se točí miliardy dolarů a na to jsme krátcí.“ USA a EU sice zakázaly 27 nejvyšším představitelům „Podněsterské Moldavské republiky“ vstup do svých zemí, ale jinak s podněsterskou mafií také více nezmůžou.

Ministr Šova mluví o řešení konfliktu ve třech bodech: demilitarizace, demokratizace a dekriminalizace. Řešení ale zůstává pouze u slov. Opuštění ruské enklávy by v Rusku mohlo vyvolat problémy související se šířením ruského patriotismu. A tak Rusové opakovaně při mezinárodních jednáních podepíší, že se z Podněsteří stáhnou, když však nadejde čas, začnou si „matky obětí války“ lehat na koleje a „nepustí“ ruské vojáky pryč. Moskva pokrčí rameny a řekne „my jsme chtěli, ale jak vidíte, nejde to.“ A mírotvorci zůstávají dále. Bohužel, posledních deset let se v Evropě udělala řada chyb při řešení podobných konfliktů (Kosovo, Bosna), které stály spousty životů, stále stojí peníze a představují ohniska možných nových konfliktů. V podněsteří se neválčí (konflikt je zmrazen) a nikdo si není jist, kdy se může (ať již na pokyn Ruska či z iniciativy místní mafie) rozhořet.

Náš řidič a průvodce Petru Stratan navrhuje netradiční řešení Podněsterského konfliktu. Moldavsko prostě zrušit a připojit ho k Rumunsku. „Jednak by to vyřešilo Podněsterský konflikt a jednak bychom se stali členy EU, což nám jinak bude trvat desetiletí. Je to asi pouze sen, ale krásný“, říká třicetiletý právník Petru. Snahy o připojení Moldavska k Rumunsku byly aktuální a reálně diskutované na počátku devadesátých let a vycházely z toho, že v historii několikrát (naposledy 1918-1940) území dnešního Moldavska k Rumunsku patřilo.

Všechna politická jednání o řešení Podněstěří zatím zkrachovala. Světové velmoci vkládají naděje do postupující demokratizace Ukrajiny a přijetí Rumunska do EU, což bude zcela jistě přispívat k omezení nelegálních ekonomických aktivit v Podněsteří. Lidé v Moldavsku naopak hlavně upínají své zraky k mezinárodním organizacím a k zvlášť Evropské unii. Celkem správně si myslí, že Podněsteří je i evropský problém a nebezpečný mezinárodní precedens, který by evropští politici neměli nechávat bez povšimnutí.

Tomáš Jirsa, senátor