• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »
2009»

Češi v Srbsku si po staletí udržují zvyky, jazyk a kulturu

S Čechosrby z oblasti města Bela Crkva ležícího v jihovýchodní části srbské Vojvodiny jakoby se člověk na chvíli dostal do jiného světa. Naprostá většina ze čtyřiceti lidí důchodového věku, jež se vydala ze Srbska do jihočeského města Hluboká nad Vltavou, spatřila Českou republiku poprvé v životě. Pro řadu z nich to byl navíc dokonce i první výlet za hranice Srbska.

O to více strhující pak bylo pro většinu Čechů seznámení s lidmi, kteří jako svou mateřštinu stále používají češtinu. Udrželi si ji už od doby vlády Marie Terezie, kdy se do oblasti srbského Banátu dostali jejich čeští předkové, aby zde střežili hranice Habsburské a Osmanské říše.Nejoptimističtější odhady počtu obyvatel mluví v současnosti až o dvou tisících Čechosrbů, kteří v oblasti srbského Banátu žijí.

Starší generace stále dbá na udržování českých zvyků a ze všech sil se pokouší udržet tamní českou komunitu, byť se musí vyrovnávat s celou řadou obtíží. Mladí Čechosrbové pak často míří do České republiky a využívají zde jak studijních, tak pracovních příležitostí.

Shodou okolností proběhla návštěva Čechosrbů v České republice v době, kdy byl ze země v důsledku českého uznání nezávislosti Kosova odvolán srbský velvyslanec. A jaký je tedy názor starší generace na aktuální politickou situaci v Srbsku?„Nejlépe bylo za vlády soudruha Tita,“ zní až překvapivě jednotně odpověď většiny z nich.Přílišné pochopení nenalézali starší lidé ani pro počínání Američanů ve válce proti režimu Slobodana Miloševiče. Politiku chápou tito lidé především jako něco vzdáleného, nicméně většina z nich se shoduje v přesvědčení, že jakkoliv byly předchozí vlády nedemokratické, představovaly pro ně jednoznačnou jistotu (ať už práce, bydlení apod.).Naprosto jasně pak pohled srbských důchodců shrnují slova jednoho z nich: „Za vlády Slobodana Miloševiče jsme sice nesměli říkat úplně všechno, ale lidé měli kde spát. Dnes je dovoleno říkat cokoliv, ale lidé nocují v parku na lavičkách.“

Neměli jsme sílu cokoli vysvětlovat. Snad se jen omluvit za Kosovo, jak už to udělal prezident Klaus.Oni mají svoji pravdu, potvrzenou svým životem. Politika je někdy strašně složitá.

Českobudějovický deník, 3.6. 2008