• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »
2009»

Podpořme demokracii v Rusku

Senátor Jirsa: Podpořme demokracii v Rusku

RADEK GÁLIS

Hluboká nad Vltavou/ Je Rusko hrozbou pro demokratický svět, nebo má šanci na přerod v zemi, kde se dodržují lidská práva a která nezneužívá postavení? Odpovídá senátor Tomáš Jirsa z Hluboké nad Vltavou, místopředseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Neobáváte se, že Rusové stále vytvářejí autoritářský režim?

V 90. letech v Rusku pokus o zavedení demokracie ztroskotal. Demokracie je zde považována za chaos. Kremelští „politologové“ rádi zdůrazňují, že rozkvět nastal teprve v okamžiku, kdy Rusko opustilo nevhodný, tedy západní model rozvoje a vyšlo na vlastní, specifickou cestu tzv. „suverénní demokracie“. Rusko je zcela jistě kapitalistická země, ale je i demokratické? Studie ukazují, že demokratické systémy předčí ostatní systémy i ekonomicky. Nyní je jedinou ekonomicky rozvinutou zemí s poloautoritářským režimem Singapur. To je ale „městský stát“, nikoli velká země. Ostatní autoritářské kapitalistické systémy byly sice někdy stejně úspěšné, ale jen v počátečních stadiích svého vývoje. Po překročení určitého stupně ekonomického a společenského vývoje vykazují tendence k demokratizaci.

Je to šance pro současné Rusko?

Ano, je zde možnost, že se Rusko pod vlivem mezinárodního vývoje, rostoucí životní úrovně a vnějších vlivů uchýlí k liberální demokracii. Pokud k tomu však nedojde, může se vytvořit nový, nedemokratický, hospodářsky se však rozvíjející stát. Nový autoritářský kapitalistický řád by propojil politické síly, průmyslníky a vojáky, nacionalisticky orientované a podílející se na světovém hospodářství podle svých vlastních pravidel, jak před sedmdesáti lety činilo Německo nebo Japonsko. A to se zatím, bohužel, v současném Rusku děje. Ruský model dnes představuje silný ekonomický růst pod pevnou rukou státu s minimálními prvky demokracie. To umožňuje místním elitám bohatnout, aniž by se dělily o politickou moc, aniž by byla jejich politická a ekonomická moc jakkoli kontrolována. Evropský model s důrazem na svobodné volby pro ně vždy nese riziko prohry.

Jak se v této situaci odráží chystaná změna prezidenta?

S blížícími se prezidentskými volbami, které budou zcela v režii současného prezidenta Putina, vypukla v Rusku epidemie oficiálního optimismu. Prognózy vývoje jsou tak velkolepé, až se tají dech. Rusko se do roku 2020 má stát jednou z pěti nejbohatších zemí světa, polovina Rusů bude patřit do střední třídy s platem jako v západní Evropě, chudí zmizí. Rusové se budou těšit dobrému zdraví, budou všeobecně vzdělaní a na dovolenou budou jezdit do ciziny. Problém je v tom, že z vládních prohlášení nevyplývá, jak stavu dosáhnout. Počet práceschopného obyvatelstva trvale klesá, 30 milionů lidí žije pod hranicí bídy, dva miliony trpí nevyléčitelným alkoholismem. Ale současná příznivá surovinová konjunktura dává Rusku ojedinělou šanci napravit, co zanedbalo v minulém století. Ještě nikdy v moderních dějinách neměla vláda v Moskvě tolik volných peněz. Prezident Putin nedávno vyhlásil: „V příštích deseti letech investuje Rusko do infrastruktury tisíc miliard dolarů.“ Otázkou je, zda je injekce peněz do politicky a ekonomicky nestabilního systému jedinou pomocí. Bez kontroly nad toky a využitím peněz, bez fungujícího právního řádu a demokratické kontroly politiků není jisté, kde summa skončí.

Čím je současná ruská velmoc ještě specifická?

Pro dnešní Rusko, kde existuje státní kontrola nad médii, nemá míra státního ovlivňování od dob SSSR obdoby. Moc státu je silně centralizována, lidská práva jsou potlačována a téma přírodních energetických zdrojů se stává nástrojem mezinárodního politického nátlaku. Nevíme, zda zvládne nedemokratické Rusko své bohatství a zda se přikloní k demokracii. Tyto otázky jsou pro obyvatele střední Evropy důležité. Přinejmenším proto, že suroviny, které ke svému nákladnému životu potřebujeme, se nacházejí za hranicemi našeho příjemného světa.

Jak Rusko reaguje na podněty ze zahraničí?

Ruská zahraniční politika nese všechny znaky autoritářského režimu. Kreml nemá ve světě partnery, nezná spojence. Buďto toleruje vazaly, anebo bedlivě sleduje nepřátele. Jakýkoli mezinárodní vývoj, který je Kremlu nepříjemný či Kremlem není plánovaný, chápe jako útok. Zejména pak na území, které kdysi ovládal Sovětský svaz. To můžeme ostatně vidět v Gruzii, Ukrajině i Pobaltí. I proto, aby Rusko jednou mohlo být naším partnerem či partnerem EU, můžeme doufat, že se zde dříve či později projeví demokratizační tendence. V rámci našich možností bychom se měli o demokratizaci Ruska zasazovat.

Bude skutečně pro Rusko, zvyklé na pádnou ruku cara, Stalina, komunistů či člena KGB, demokracie tím ideálním řešením?

My, co žijeme v demokratickém systému, nepochybujeme o jeho výhodách. Dnes žije většina lidí světa v systému samosprávné demokracie. Všichni věříme, že to má svá pozitiva pro globální svět. Ještě nikdy nevypukl hladomor v zemi s demokratickým zřízením se svobodným tiskem. Všechny světové krize uprchlíků byly způsobeny autokratickými vládami. 80 % všech mezistátních konfliktů je vyprovokováno autokraciemi, které jsou více náchylné k občanským válkám. Existuje prostě cosi, co můžeme nazvat výhody demokracie. To platí i pro Rusko.