Gruzie – život mezi Evropou a Asií

Gruzie, kavkazská postsovětská republik, tři a půl milionu obyvatel. Vztah k Rusům se dácharakterizovat dvěma věcmi: Ruština jako jazyk zcela zmizela ze života (a zmizela také azbuka z nadpisů na obchodech) a na moji otázku, jak dlouho byla Gruzie součástí Sovětského Ruska mi náš překladatel odpověděl: „Poprvé nás Rusové okupovali v roce 1921“. Nenávist k sovětskému Rusku vyvrcholila v Gruzii v roce 1957, kdy povstání krvavě potlačily (jako v Maďarsku) ruské tanky. Dvacet let později byly tanky v ulicích znovu. Tehdy do ulic vyšli snad všichni Gruzínci demonstrovat proti zavedení Ruštiny jako jediné úřední řeči - a vyhráli. Demonstranti si také vynutili na Sovětském Svazu nezávislý stát v roce 1990.

Přelom roku 2003/4 patřil ve všech zpravodajstvích světa Gruzii. Se zpožděním tam proběhla demokratická revoluce a výměna zkorumpovaného postkomunistického vedení. V Gruzii panuje po svržení Ševarnadzeho všeobecně velké nadšení a očekávání. Dokonce i taxikář, který mne vezl z letiště komentoval situaci, že po březnových parlamentních volbách bude všechno lepší. Na otázku co považuje za nejdůležitější říká: „Půjde elektřina a důchodci budou dostávat důchody“.

Nově zvolený president Michael Saakashvili je zcela jistě proevropskou postavou, studoval ve Francii a jeho žena je Dánka. Svrženému Ševarnadzemu bylo garantováno bezpečné žití v Tbilisi, což je také respektováno. Součástí revolučních dohod však byl pouze on a tak je dnes již zatčen Ševarnadzeho zeť pro rozsáhlou korupci a ze stejného důvodu sedí ve vězení dalších pět ministrů. Nový prezident kompletně mění a zeštíhluje státní administrativu a dosazuje do ní mladé nezkorumpované pracovníky.

Prezident Saakashvili si vytyčil tři strategie: Skoncovat s korupcí, nastartovat ekonomiku a zachovat územní celistvost. Všechny tři cíle jsou jasné, ale v současné Gruzii nesmírně složité. Rozsah korupce je těžké si představit i ve snu: například důchodcům byly (korupčně) kráceny důchody, aby jim byly vůbec vyplaceny. Ekonomika je stále v roce nula a nezaměstnanost dosahuje 45%.

Gruzii trápí pokusy Abcházie a jižní Osetie o odtržení. Abcházká regionální vláda se chce územně připojit k Rusku a problém je vnímán jako vrcholně politická otázka vztahu Ruskem. Abcházie je součástí Gruzie a Gruzínci doufají, že demokratický svět nedovolí změnu hranic. V Abcházii žilo před vypuknutím ozbrojeného konfliktu (během kterého Rusové dodávali Abchazům zbraně) 350 tisíc Gruzínců a dnes jsou všichni tyto Gruízínci jako uprchlíci v Tbilisi.

Gruzie je plná problémů, nedostatek peněz a chudoba je vidět na každém kroku, ale celkově je nálada optimistická. Lidé sice žijí za několik desítek dolarů měsíčně, stále si však udržují naději a úsměvy na tváři. Jedna vlastnost Gruzínců zasluhuje zmínku: absolutní nedochvilnost. Jednak Gruzínci nezačínají pracovat před desátou ranní, ale dáte-li si s někým schůzku v deset, přijde nejdřív po půl jedenácté. Náš písemně rozeslaný program jednání začínal v půl desáté, účastníci se však začali trousit o hodinu později. Možná i tento rys národní povahy je důvodem, proč v Gruzii věci nefungují. Gruzínci jsou však na svoji zemi nesmírně hrdí průzkumů vyplývá, že 95% mladých Gruzínců chce v zemi zůstat a pracovat pro její rozvoj. To číslo je zcela opačné v jiných postsovětských republikách, odkud se mladí lidé snaží hromadně emigrovat. Očekávání vkládaná do nového vedení jsou však tak silná, že asi bohužel nemohou být naplněna.

Tomáš Jirsa,Gruzie/Hluboká nad Vltavou