Komplikovaná cesta Turecka do Evropské unie

Oč tedy v Turecku jde? Turecký vrchní státní žalobce podal 14. března tureckému Ústavnímu soudu návrh na rozpuštění vládní Strany pro spravedlnost a rozvoj za porušování principu sekularizmu, jenž je pevně zakotven v turecké ústavě. Vládní strana se podle státního zástupce snaží v utajení změnit přísně sekulární politický systém na islámský. Kromě toho požaduje státní zástupce i pětiletý zákaz působení v politice pro jejích 71 představitelů, mezi nimiž jsou i současný premiér Recep T. Erdogan a prezident Abdullah Gül. Hlavním důvodem podání je nedávné zrušení zákazu nošení muslimských šátků na tureckých vysokých školách. Podle vrchního státního žalobce tím premiér jasně projevil své „protisekulární názory a aktivity“.

Postup státního zástupce v tomto případě jen potvrdil fakt, že tradičními obránci sekularismu v Turecku jsou především armáda, prokuratura a soudy. Dokladem toho, že význam těchto složek nelze v podobných případech podceňovat, je fakt, že turecká armáda od roku 1960 svrhla již čtyři vlády a Ústavní soud pak od roku 1982 vyslovil souhlas se zákazem 18 politických stran.

Mnozí odborníci však upozorňují na to, že zákaz relativně umírněné islamistické AKP by mohl uvrhnout Turecko do politického i ekonomického chaosu. Neblahé důsledky, které by zákaz strany mohl mít si uvědomuje i Evropská unie. Unie se obává především toho, že by pád Erdoganovy vlády znamenal přerušení tolik potřebných reforem, které by zastavilo Turecko na cestě k členství v Evropské unii. Je paradoxní, že by boje o nošení šátků a podobné záležitosti víry mohly mít dalekosáhlý dopad na prosperitu Turecka. Erdoganově vládě se mimo jiné podařilo zastavit dlouhodobě vysokou inflaci a podle renomovaných finančních periodik Turecko skutečně zažívá nejlepší období hospodářského růstu za dlouhá období.I když se však Strana pro spravedlnost a rozvoj prezentuje především západu jako moderní politická strana s vysokým podílem žen, na komunální úrovni ukazuje tvář zcela odlišnou. V místech, jež ovládá, jsou zaváděny ne zrovna sekulární praktiky – jako například zákaz pití alkoholu, zakládání modliteben ve státních školách či šikanování žen bez muslimských šátků. A vláda nedělá nic, čím by tomu zabránila.

Ať bude rozsudek jakýkoliv, i proces samotný už značně ohrožuje stabilitu země. Existuje skutečné nebezpečí, že současná politická krize zastíní veškeré Erdoganovy úspěchy v oblasti ekonomického růstu a ještě více zkomplikuje už tak nejistou cestu Turecka do Evropské unie.

Českobudějovický deník, 22. 5. 2008