Rumunsko – několik poznámek

Současní Rumuni již této historce nerozuměli. Kriminalita je pod úrovní západoevropských států, země je v NATO a všichni usilují pracují na přijetí do Evropské Unie, které mají slíbeno v roce 2007. Podle našeho velvyslance Radka Pecha to není vůbec nereálné. I když průměrný příjem je stále pouze 150 EURO měsíčně, ekonomika roste. Zahraniční investoři staví v Bukurešti a dalších velkých městech svá sídla a stát za pomoci EU a Světové banky buduje ostatní infrastrukturu. Na venkově sice jezdí rychlá nová auta vedle koňských potahů a na obecním pozemku pasou děti a důchodci krávy, ale pokrok je vidět. Vypráví se, že noví milionáři musí svá Lamborgini při cestě domů na svá sídla za městem naložit na přívěs a posledních deset kilometrů nechat kvůli špatné komunikaci táhnout. Když projevuji pochybnosti, zda EU zvládne současných deset nových států a ještě k tomu Rumunsko a Bulharsko, všichni vysvětlují, že je na tom Bulharsko mnohem hůře.V Rumunsku jsem pozoroval komunální volby, které se konaly 6.června. Rumuni pojali delegaci osmi evropských starostů skoro jako státní návštěvu a tak nechyběla setkání s předsedy největších politických stran, ministrem zahraničí či primátorem Bukurešti. Vládnoucí sociální demokraté si překvapivě stěžovali na to, že v Rumunsku chybí silná pravicová strana. Skutečností je, že všechny strany bojují o svém místo v levém středu a prostor je pak samozřejmě malý. Pravici nahrazují liberálové a ve volbách propadlí křesťanští demokraté to komentují slovy, že jsou „stejně všichni bývalí komunisti“.Mnohem zajímavější zkušenost však vyplanula z rozhovorů se starosty, kteří jsou v Rumunsku voleni přímo. Řada z nich popisovala neřešitelné situace a trápení, které vznikly, když voliči zvolili k přímo volenému starostovi většinu zastupitelstva z opozice. Považoval jsem to za velký vykřičník k současné diskusi o přímé volbě starostů v Česku: Pokud se k přímé volbě nepřijme kompletní změna kompetencí starosty, není o tom možné mluvit.Každý komunistický režim se vyznačoval specifickým „zblbnutím“ vládců, žijících v nedotknutelnosti a izolaci. Caucescu, který dovedl Rumunsko téměř k hladomoru, chtěl ohromit svět výstavbou nového centra Bukurešti a nechal vystavět bulvár, který je o kilometr delší a o deset metrů širší než Champs Élyseé v Paříži. A na konci bulváru pak stál jeho prezidentský palác. Jaksi mimochodem kvůli tomu muselo padnout několik městských čtvrtí. Causescu svůj sen o nesmrtelnosti těsně dokončil a při revoluci zemřel. Protože však svůj „světový“ bulvár postavil ve zcela nové čtvrti, vede „od nikud nikam“ a stovky obchodů v přízemí tak zejí prázdnotou: lidé prostě používají jiné ulice. Celková stavba paláce je sice po čínské zdi největší stavbou na světě, ale Rumuni se tím příliš nechlubí. Je to opravdu Causescův pomník.Město Brašov v podhůří Transylvánie je proslavené tím, že jako jediné město pravidelně volí pravici. Možná to je i národnostním mixem, na starostu kandiduje příslušník německé i maďarské menšiny, liberálové i křesťanští demokraté. Německá menšina je velmi oslabená tím, že Causescu v osmdesátých letech „prodal“ (umožnil vystěhování) rumunské Němce do Německa. Ti se dnes vracejí alespoň na prázdniny a tak je město plné německých turistů. Sociální demokraté do kampaně v Brašově investovali obrovské prostředky a jako kandidáta na starostu nasadili oblíbeného vysokoškolského profesora: a opět prohráli.Sedíme na opraveném brašovském náměstí s historickou radnicí uprostřed a cítíme se jako v českém maloměstě. Pijeme Tuborg a Stellu (obojí vyráběné v licenci v Rumunsku) a s obyvateli Rumunska vyhlížíme Evropskou Unii, která je doslova za kopcem.