Sousedé a tetičky Baráčníci

Neztratili Baráčníci svůj smysl a význam stejně, jako se vytratily jejich slova z naší řeči? Naopak. I dnes je jejich spolková činnost více než potřebná. Již při svém založení si kladli za cíl udržet čistotu českého jazyka (v devatenáctém století se jednalo o oproštění od německých slov), podporu českých národních tradic a vlasteneckého cítění. Náplní jejich setkávání byla láska k mateřskému jazyku, podpora češství a udržování národních tradic, které "modernizací doby mizely z běžného života" (to je citace ze stanov před sto lety). A je snad dnešní doba jiná?Jako starosta navštěvuji baráčnická sezení skoro patnáct let. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, proč je většina jejich členů již v důchodu. I my ostatní uznáme, že "baráčnické" myšlenky stojí za to. Ale až čas v důchodu a jisté "zmoudření věkem" dá lidem možnost se zastavit a uvědomit si, že pro udržení tradic, národních zvyků a češství v tom nejlepším slova smyslu je potřeba také něco dělat. Kromě těchto dobrých myšlenek plní baráčníci i určitou roli sociální a společenskou, tvoří prostor pro setkávání a pobavení. Baráčníci dodržují spolkové regule, kladou důraz na vzájemnou úctu, lásku, sousedskou družnost a pospolitost. Účast baráčníků v krojích na nejrůznějších slavnostech a průvodech pod spolkovými prapory je pak nejviditelnější částí jejich práce.V minulosti měli asi baráčníci slavnější okamžiky než dnes. Zcela jistě masovější členstvo, ve Věžovaté Pláni v Pošumaví postavili menšinovou školu, po válce věnovali miliony na národní účely či obnovu Staroměstské radnice. Do jejich řad patřili pražští primátoři a řada poslanců. České Baráčnictvo žije již 134 let. Nikdy nikým nedotováno, poctivou prací pro vlast a národ předává z generace na generaci myšlenky a zvyky, na které můžeme být hrdi. Za to si tito sousedé a tetičky zaslouží naši úctu.

Českobudějovický deník, 14.1.08